Cestování

13.05.2013

Doblem na smaragdovou Soču

Spolehlivý Fiat Doblo Maxi opět vyrazil na cesty, tentokrát do Slovinska.

Více informací

Řeka Soča je pravděpodobně nejoblíbenější oblast pro outdoor aktivity v celém Slovinsku. Překrásná smaragdová řeka protéká širokým údolím Julských Alp a nabízí ideální podmínky jak pro trénink na divoké vodě, tak i pro aktivní dovolenou, kde člověk může být dopoledne na vzdušné ferratě skalních masivů, odpoledne na průzračné řece a večer zakončit adrenalinem ve formě kanoistiky.

Terén Soči nabízí všechny obtížnosti, co se divoké vody týče. To je také hlavní důvod, proč si našla oblibu u mnoha vodáků po celé Evropě. Jednoduché úseky jsou jako stvořené pro začátečníky, zatímco obtížné soutěsky a takzvaný „velký kaňon" jsou ideálním terénem pro trénink na světové závody v extrémním sjezdu. To byl také hlavní důvod naší akce.

Proto jsme první srpnový týden naložili Doblo Maxi, navázali pět lodí a ve stejném počtu lidí zamířili na Slovinsko. Do Dobla se jako již tradičně vešlo všechno naše vybavení a tentokrát i mnohem více. I přes velký náklad na záhrádce si to pohodlně pádilo po rakouských dálnicích na letní Soču. Celý týden jsme auto hojně využívali, ať už při dopravě na treninkové úseky nebo jízdou do horských sedel (2250 m.n.m.). Jak jsme již věděli z Norska, auto šlapalo, jak mělo, a ani náznakem neukázalo únavu při mohutném stoupání do sedla pod horou Mangrt, kde se mnoho kilometrů dralo úzkou prudkou silničkou.

Díky Fiatu Doblo jsme stihli vše, co jsme si na osm dní naplánovali, ať to byl výlet k moři, výlety do hor, ferraty, kanoistika. A samozřejmě také každý den na vodě, kde jsme absolvovali ideální připravu na druhou část sezóny. Krásný den!

Autor: Honza Lásko

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
28.04.2013
Kategorie: Cestování

Toskánské jaro

Existuje hodně důvodů pro cestu do italského Toskánska. Nejvíc samozřejmě lákají umělecké poklady Florencie, Sieny a také Pisy se světoznámou šikmou věží; místa zaslíbená milovníkům umění i turistům toužícím přidat si další položku do svého seznamu navštívených atrakcí. Toskánsko ale nabízí i jinou zajímavou možnost - vydat se na venkov. Užívat si klidnou, vlídnou atmosféru neznámých městeček a vesnic a působivou, po staletí kultivovanou krajinu s jejími oblými křivkami a půvabnými usedlostmi jakoby rozhozenými mezi vinicemi, poli a loukami. Ideální končinou je z tohohle pohledu třeba jihovýchodní část Toskánska mezi Montepulcianem a Montalcinem. Otevřená krajina je obdivuhodná i na jaře nebo na podzim, kdy ještě nebo už nepálí ostré slunce, není tady moc turistů, a tak si člověk snadno vybere ubytování přímo na místě; upozorňují na něj například cedule agriturismo.

Více informací

Pohodlné a často i velmi komfortní ubytování mívá ovšem daleko k původní ideji agroturistiky (ukázat městským lidem a hlavně dětem venkovský život, nějaká ta typická domácí zvířátka a třeba i nabídnout ochutnávku z vlastní produkce). Jejím příkladem po Toskánsku je Il Palazzo dei Diavoli na dohled od Montepulciana. Pod atraktivním názvem (diavolo znamená ďábel) se skrývá dvě stě let starý a pečlivě rekonstruovaný dům s několika apartmány. Nepobíhá tady žádná drůbež a slyšet i vidět jsou leda bažanti. A i když vinice a olivovníky palác obklopují ze všech stran, majitelé nedělají víno (lahev s vlastní etiketou však svým hostům nabídnou) ani nelisují olej. Hrozny a olivy se pouze sklízejí a ke zpracování odvážejí jinam. Místní praktický lékař a jeho žena se starají hlavně o zahradu a na většinu zemědělských prací si najímají pomocníka. Původní uspořádání, kdy vlastník nemovitosti se zabýval i hospodařením, mizí. Mnoho toskánských usedlostí přešlo do rukou bohatých Angličanů a Němců, kteří je zachránili před zkázou, z dalších se staly více či méně luxusní hotely.

Jedna tradice se bohudík nemění. Trhy v městečkách a vesnicích se odedávna odehrávají vždycky ve stejný den v týdnu. Ten čtvrteční v Montepulcianu se řadí k větším. Nabídce sice výrazně dominuje oblečení velmi různorodé kvality, ale nechybí ani typicky italské či toskánské lahůdky. Právě tento kraj proslul výrobou ovčího sýra pecorino. Není tak tvrdý jako mnohem známější parmazán, zato mu poněkud výraznější chuť dodává koření. Speciální koření stojí i za neobvyklou chutí pečené vepřové kýty. S nazelenalou směsí, která pokrývá stěny dutiny po odstraněných kostech, sice působí na první pohled dost podezřele, ale tahle zdejší specialita nemá chybu. Místní vynikající víno se na trzích obvykle neprodává, nabízejí ho v četných vinotékách. Vino Nobile di Montepulciano a Brunello di Montalcino patří k pětici italských vín, které se pyšní hodnocením D.O.C.G., což znamená kontrolu a osvědčení značky původu. Ovšem člověk zpravidla neprohloupí, pokud se spokojí s obyčejným domácím vínem (vino della casa), podávaným k jídlu v menších restauracích. Nabídka toskánských trattorií a ristorantů se nijak výrazně neliší od té v jiných částech země. Z místní kuchyně stojí za ochutnání vydatné polévky, různě upravené bílé fazole, těstovinové speciality - tordelli nebo papardelle alla lepre (široké nudle se zaječím masem), zvěřinové špízy...

Krajina se nejlépe poznává pěšky, což se nejen v okolí Montepulciana zdá jako dost velký problém. Nejenže chybí jakékoliv značení, ale prakticky tu neexistují cesty na český způsob. Pokud se člověk po některé vydá, téměř vždycky dříve nebo později skončí u domu či statku a dál to nejde. Vydat se přes pole nebo vinohrad se rozhodně nedoporučuje, ostatně vstup na soukromé pozemky zakazují i četné cedule. Vyplatí se pořídit si velmi podrobnou mapu, a protože v informačních střediscích dost často žádné nemají, vytisknout si ji předem z internetu. Cesty odněkud někam nebo málo frekventované silničky se nakonec vždycky najdou. Odměnou jsou nezapomenutelné pohledy do krajiny a na městečka, která shlížejí z okolních kopců. Jestliže si někdo chce udělat opravdu pořádný výšlap, nabízí se více než sedmnáct set metrů vysoká hora Monte Amiata, jejíž tvar už zdálky napovídá, že jde o vyhaslou sopku.

A kolo? Určitě ano, i když terén je tu hodně kopcovitý a místy si cyklista dá pořádně do těla. Výhodou téhle části Toskánska je na italské poměry ne tak hustý provoz a zdejší řidiči nejsou tak horkokrevní jako na jihu nebo ve velkých městech. Dobře vymyšlená trasa spojující jen menší sídla umožní člověku dostatečně se kochat nádhernými panoramaty. Když už je člověk v Toskánsku, samozřejmě nemůže zapomenout na historické památky. Také v této oblasti je jich spousta, jen nejsou tak známé a velkolepé jako třeba kostely a paláce ve Florencii (ostatně tam se dá, stejně jako do bližší Sieny, vydat na výlet). Zato si je může prohlédnout ve větším klidu, zvlášť ráno a večer, vychutnat si atmosféru úzkých uliček, které často končí na hradbách, odkud je úžasný výhled. Předností neznámých městeček a jejich center je, že se dlouhá léta prakticky neměnila. Nikde nestojí nepatřičný obchod, žádná necitlivá stavba, rušící stylovou čistotu, která je naprostou samozřejmostí. Jen milovník současné architektury si v okolí Montepulciana rozhodně na své nepřijde. Samotné město stojí (jak jinak) na strmém kopci. Venkovská šlechta v něm před staletími nechala postavit nenápadné, ale pozoruhodné paláce, které navrhli přední architekti své doby.

Zato renesanční poutní kostel Madona di San Biago, osaměle stojící na úpatí kopce, si pozornost vynucuje už zdálky. Nejvýznamnější blízkou památkou je malé město Pienza, zapsaná na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Narodil se tady pozdější papež Pius II. (po něm získalo městečko své jméno), který se rozhodl bezvýznamnou vesničku Corsignano přeměnit ve vzorové renesanční město a zároveň svoji rezidenci. A i když většina jeho plánů se nakonec nerealizovala, náměstí s papežským palácem (v němž je k vidění i Piova ložnice, ostatně Svatým otcům sloužil palác až do roku 1968, muzeum v něm zřídili teprve nedávno), katedrálou a radnicí tvoří působivý celek, který dává představu o ideálech italského humanismu. Montalcino tak zajímavé není (samozřejmě kromě už zmíněného skvělého vína), zato nedaleké benediktinské opatství Sant‘ Antimo s působivým románským kostelem, malou zahradou a hájem starých, rozeklaných olivovníků určitě stojí za to navštívit. Už kvůli vnitřní výzdobě a zasazení kláštera do okolní přírody.

Jihovýchodní část Toskánska je bohatá na termální prameny. Vedle velkých lázní jako Chianchiano Terme s množstvím hotelů jsou tu i skromnější střediska. V Bagno Vignoni člověk kromě příjemného termálního koupaliště narazí i na doklady starého lázeňství. Termální vodu přiváděl do vyhloubené lázně systém do skalního podloží vytesaných a volně přístupných korýtek. Pokud turista zatouží po opravdu nevšední koupeli, nabídne mu ji Saturnia. Prudký potok s teplou vodu páchnoucí po síře vytvořil jakési kaskádovité bazénky, v nichž se dá relaxovat i v chladném počasí. Místo je přístupné zdarma a tomu odpovídá i spartánské, tj. téměř žádné vybavení. Kromě stánku s občerstvením jen parkoviště, takže náročnější či ostýchavější člověk nejspíš oželí přírodní zážitek a dá přednost slušnému komfortu v jen několik set metrů vzdáleném termálním koupališti. Ale není to ono. Tahle atrakce je od Montepulciana už přece jen dost daleko, ale vlastně může posloužit jako příjemný doplněk celodenního výletu do tří původně etruských měst či spíše městeček. Doslova ohromí pohled na nejznámější z nich - Pitigliano stojí na téměř kolmém tufovém útesu. Možná proto je člověk trochu zklamaný, když pak projde jen několika úzkými středověkými uličkami. Najde tu sice malé židovské ghetto i muzeum s nálezy z etruské doby, ale přece jen se nezbaví pocitu, že to nejpůsobivější už viděl. Půvabné jsou i zbývající městečka - Sovana a Sorano s vysoko položenou plošinou, odkud lze nahlédnout i do jinak uzavřených dvorů. Alespoň jedno etruské muzeum (třeba ve městě Chiusi nedaleko Montepulciana) by si nikdo neměl nechat ujít. Etruskové osídlili střední Itálii a zejména Toskánsko v devátém století před naším letopočtem. O jejich původu existují pouze dohady, ale faktem zůstává, že vytvořili pozoruhodnou kulturu, i když ne tak známou, jako je ta řecká nebo římská. Právě Římanům po dlouhých bojích začátkem třetího století před naším letopočtem Etruskové definitivně podlehli a jako by se ve velké říši úplně rozplynuli. Zůstaly po nich jen četné skalní hrobky a někde i pásy opracovaných kamenů ve středověkých hradbách a hlavně archeology objevené užitné i umělecké předměty.

A co si kromě nezapomenutelných dojmů z Toskánska odvézt domů? Samozřejmě víno, bochníček pecorina, a kdo má rád trvalejší suvenýry, pár kousků zdejší optimisticky barevné keramiky.

Text: Boris Dočekal
Zdroj: Magazín Vlastní cestou, vydává rodinný pivovar Bernard, a.s.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
01.09.2011
Kategorie: Cestování

Vydejte se do Jižního Tyrolska

Léto sice již pomalu končí a pláže v mořských letoviscích již nejsou tak rozpálené, ale to nevadí. Zářijový měsíc je totiž jako stvořený pro výlet nebo dovolenou v horách. Ideálním místem pro podzimní prázdniny pak může být Jižní Tyrosko nebo, jak říkají Italové, Alto Adige.

Více informací

Tato nejsevernější italská provincie je jako stvořená pro vysokohorskou turistiku, horolezectví nebo i cyklistiku. Jedná se také o druhou nejbohatší oblast Itálie, kde se prolíná příroda s kulturou a udržují se zde původní zvyky a tradice. Do oblasti Jižních Tyrol částečně spadá i pohoří Dolomit - „nejkrásnější alpský amfiteátr" - které bylo díky jejich vznešené kráse zahrnuto do světového přírodního dědictví UNESCO.

Jižní Tyrolsko je poměrně malé území, které zaujímá rozlohu jen o něco větší než Středočeský kraj. Je součástí italského regionu Trentino-Südtirol, který se skládá ze dvou autonomních provincií - Jižního Tyrolska (oficiální název Autonome Provinz Bozen-Südtirol/Provincia Autonoma di Bolzano - Alto Adige) a Trentina. Až do roku 1919 bylo Jižní Tyrolsko spolu se Severním a Východním Tyrolskem (které dnes patří Rakousku) součástí Rakouska-Uherska. V rámci nového uspořádání Evropy po 1. světové válce připadla oblast jižně od Brenneru jedné z vítězných mocností - Itálii. V Jižním Tyrolsku, které má asi půl milionu obyvatel, se mluví třemi oficiálními jazyky: německy (70 % obyvatel), italsky (25 % obyvatel) a ladinsky (5 % obyvatel).

Území Jižního Tyrolska se chlubí v průměru 300 slunečnými dny za rok, naplno si tak můžete užít kteroukoli outdoorovou aktivitu, kterou si zvolíte. V podzimním období si jistě vyberete z 13 000 km turistických tras, které se zde nachází. Stezky jsou rozmanité a nabízí mnoho jedinečných pohledů - vedou přes jabloňové sady a kaštanové háje až po vysokohorské pastviny, rozlehlé horské louky, alpské svahy nebo alpská jezera i ledovce.

Turisty, kteří preferují spíše klidnější procházku před náročným horským výstupem, osloví například Jihotyrolská kaštanová stezka (Kastanienerlebnisweg). Vede jako okružní trasa malebnou krajinou okolo Völlan/Foiana s tradičně obhospodařovanými kaštanovými háji. Nachází se zde celkem 10 naučných stanovišť, které vysvětlují význam kaštanu jedlého i kaštanu jako stromu pro člověka. Stezka je dlouhá 2 km a pokud byste chtěli všech 10 stanovišť dostatečně prozkoumat, zabere vám cca hodinu a půl, než stezku projdete.

Pro ty, kteří si naopak chtějí dát více do těla, se v Jižním Tyrolsku nabízí třeba náročný výstup na ledovec Similaun (3606 m.n.m.). Jedná se o pátý nejvyšší vrchol Ötztalských Alp. Leží přesně na hranici Rakouska a Itálie. Kousek od chaty Similaunhütte, která je výchozím bodem pro výstup na Similaun, se nachází kousek pod sedlem Hauslabjoch ve výšce 3210 m.n.m. místo, kde byla v roce 1991 nalezena v ledu mumie člověka z doby bronzové pojmenovaná Ötzi.

Po nesnadném výstupu snad každý ocení dobré jídlo a pití. Obojího je v Jižním Tyrolsku dostatek a v období, kdy se léto chýlí ke konci, se zde odehrávají četné slavnosti zaměřené na gastronomii a víno:

Knödelfest (Slavnosti knedlíků): V centru města Sterzing/Vipiteno se od 11. září 2011 koná akce, která se týká oblíbeného jídla Jižního Tyrolska. Na nekonečné prostřené tabuli, která se táhne starým městem, jsou servírovány všechny známé pokrmy z knedlíků.

Südtiroler Brot- und Strudelmarkt (Trh jihotyrolského chleba a štrúdlu): Od 30. září do 2. října 2011 se v Brixenu/Bressanone točí vše kolem chleba a štrúdlu. Dozvíte se zajímavosti o dějinách této pochoutky, souvisejících tradicích a obyčejích, naučíte se nové recepty a na vlastní oči uvidíte přípravu voňavých dobrot v historické pekárně.

Speckfest (Slavnosti špeku): Slavnosti ve městě Villnöss se letos konají rovněž v době od 30. září do 2. října 2011. Kromě kulinářských pokrmů z jihotyrolského špeku zde pro vás bude připraven hudební program doprovázející farmářské trhy, na kterých můžete ochutnat mimo jiné čerstvý křupavý chléb. Bezplatná autobusová doprava propojuje každou hodinu místo konání s trhem v Brixenu.

Traubenfest (Slavnosti vinných hroznů): Slavnosti ve městě Meran/Merano připadající na dny 14. až 16. října 2011 jsou pravděpodobně jedněmi z největších a nejznámějších slavností dožínek v zemi. Součástí programu je pestrý průvod hudebních souborů v krojích s bohatě zdobenými povozy.

Kastanientage "Keschtnriggl" (Kaštanové dny): Od 13. října do 6. listopadu 2011 máte v městečku Völlan/Foiana a Tisens/Tesimo opět příležitost ochutnat staré recepty, mezi které patří kaštanový chléb pečený podle tradice ve staré kamenné peci. Selky vám na trhu nabídnou také kaštanové vdolky a jiné dobroty. Během kaštanové procházky uslyšíte přednášky o různých druzích ostnatých plodů z lesa, ze kterých můžete připravit chutný pokrm.

Rieslingtage (Dny ryzlinku): V městečku Naturns vás od 17. října 2011 čekají týdenní degustace vín, která nabízejí renomovaní vinaři z různých pěstitelských oblastí Jižního Tyrolska. V nabídce slavnostní degustace pořádané věhlasnými kuchaři můžete ochutnat ryzlink podávaný s vybranými kulinářskými pokrmy.

Merano International WineFestival & Culinaria (Mezinárodní festival vína a kulinářství): Vína z celého světa, kulinářské speciality a ukázky vaření - to jsou jen některé z bodů bohatého programu této exkluzivní akce v termínu 4. až 7. listopadu 2011 ve městě Meran.

Pokud nechcete čekat, atmosféru Jižního Tyrolska si můžete vykouzlit již s receptem, který jsme pro vás připravili ZDE.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
<
>