Historie společnosti Fiat

Společnost Fiat se zrodila na začátku 20. století díky vizionářství, nadšení a odhodlání muže jménem Giovanni Agnelli. Tento oblíbený starosta malého města v Piemontsku se náhodou doslechl o vynálezu nového jízdního prostředku a okamžitě rozpoznal jeho genialitu a podnikatelské možnosti. O přednostech nového vozidla dokázal přesvědčit skupinu investorů v čele s hrabětem Emanuelem Bricherasiem, v jehož turínském paláci byla dne 11. července roku 1899 podepsána zakládací listina nové společnosti. Málokdo tušil, že Fabbrica Italiana di Automobili Torino, pro kterou se rychle vžije zkratka FIAT, se stane jednou z největších firem Itálie, kterou bude znát celý svět.

Pionýrské začátky: první továrna a čas závodů
První továrna na výrobu automobilů Fiat byla otevřena v roce 1900 v ulici Corso Dante v Turíně. Ve srovnání s objemem dnešní výroby jsou tehdejší čísla úsměvná: 35 dělníků vyrobilo za rok 24 vozů. Jedním z nich byl i legendární Fiat 3 1/2 HP. Výroba se ovšem slibně a rychle rozvíjela. Z popudu geniálního Agnelliho se např. konala reklamní jízda, která byla zakončena na milánské výstavě a pro Fiat znamenala velký úspěch.
Neméně významné pro šíření jména automobilky byly závodní okruhy. Vozy Fiat dojížděly do cíle na prvních místech a uchvacovaly publikum nejen rychlostí, ale i mrštností a odolností. Do srdcí fanoušků se zapsal rekord vytvořený samotným Agnellim ve voze 8 HP nebo vítězství prvního Fiatu 24 HP speciálně vyrobeného k závodění, který řídil Vincenzo Lancia.

Ostře vzhůru
Společnost se začala slibně rozrůstat. Po celé následující století se jejím základem stal bohatý sortiment výrobků a cit pro nejperspektivnější trhy. Firma začala kromě osobních aut vyrábět také užitková a nákladní vozidla, motory pro lodě a tramvaje či kuličková ložiska. Krokem k úspěchu byla i specializace a založení nových společností: karosárny Società Carrozzeria Industriale, patentové společnosti Fiat Brevetti a Garages Riuniti Fiat-Alberti-Storero. Fiat založil svou pobočku v USA a do roka zde postavil vlastní závod. Stoupaly vývozy do cizích zemí a Fiat byl kótován na burze.
Kdo chtěl v těchto divokých letech počátků automobilového průmyslu zůstat na vrcholu, musel neustále držet krok s vývojem a své výrobky modernizovat. Fiat si toho byl dobře vědom a vždy patřil mezi první, kdo aplikoval nové objevy či postupy. Do Fiatů jako prvních na světě se např. začaly montovat elektrické akumulátory. Fiat ovšem do bohaté kolébky automobilových zlepšováků také významně přispíval - patentoval si např. převratný kardanův hřídel.

Rozšiřování výroby a první světová válka
V prvním desetiletí 20. století měl Fiat 2 500 zaměstnanců a za sebou 1 215 vyrobených automobilů. Stávající továrna brzy přestala stačit a Fiat se vrhl do nové stavby. Vyhlédl si vhodný pozemek, v té době ještě zemědělsky využívaný, a pod vedením Giacoma Matté Trucca začal stavět největší závod v Evropě. Se svými pěti podlažími se stal dominantou Turína a díky špičkové testovací trati přímo na střeše se v roce 1922, kdy byl dokončen, stal symbolem úspěšného italského automobilového průmyslu.
Válka vždy výrazně ovlivňuje průmysl, který se snaží využít pro své účely. Během první světové války byla výroba Fiatu značně rozšířena. Firma vyráběla letadla, kulomety a motory pro ponorky. Na důležitosti získala také výroba nákladních aut a sanitek. Právě první světová válka iniciovala výstavbu fabriky v Lingottu. Přes veškerou válečnou výrobu však Agnelli vkládal naději do budoucího zaměření Fiatu jakožto automobilového závodu.
Výrobní výpadek a nejistota na konci války způsobily hluché období na celém trhu. Fiat svou cestu našel v restrukturalizaci, která vyvrcholila úspěšným nastartováním výroby v Lingottu. Agnelliho touha po výrobě osobních automobilů se začala naplňovat. Na trh byla uvedena celá řada nových modelů: Fiat 501, 505, 510, 519 včetně prvního čtyřmístného modelu Fiat 509.

Objevné cesty a revoluce v prodeji
Osobní automobil rychle získával na oblibě, třebaže doby, kdy se z něj stane masový dopravní prostředek, jsou stále ještě v nedohlednu. Radikální krok směrem k lepší dostupnosti byl ovšem učiněn - Fiat začal poskytovat spotřební úvěry. Speciálně založená společnost Sava vsadila na reklamu a také na image Fiatů jako rodinných i sportovních aut, která jsou schopna velkých výkonů. Do této doby spadají slavná automobilová „nej", je to doba skutečných objevitelských výkonů a dobrodružství, která se v této ryzí podobě již nikdy nebudou opakovat. Překonání Sahary nebo jízda napříč Jižní Amerikou tehdy opravdu znamenala tvrdou zkoušku pro posádku i auto a právem se zapsaly do dějin automobilismu.

Vývoj Fiatu ve 30. letech
30. léta v Itálii pod vedením Mussoliniho znamenají další nutnost flexibilní reakce na změny. Především Fiat pod tlakem Mussoliniho politiky soběstačnosti musí svou produkci nasměrovat na domácí trh. A když už tak činí, zaměřuje čím dál větší pozornost i na vnitřní stabilitu firmy - a ta je tvořena spokojenými zaměstnanci. Vzniká řada zaměstnaneckých organizací od zdravotních přes volnočasové až po vlastní školství. Produktově se firma orientuje na technický vývoj osobních a užitkových aut, významný je ovšem i železniční a letecký sektor.
30. léta probíhala také ve znamení uvedení dvou modelů, které se staly velmi úspěšnými, a vyráběly se až do 50. let. Jednalo se o model Fiat 508 známější jako Balilla, který byl určen pro nejširší veřejnost a jemuž se někdy přezdívalo Tariffa minima - už tehdy se Fiat honosil výrobou aut s nízkou spotřebou paliva. Balilla měla i svou úspěšnou sportovní verzi 508 S. Druhým obrovsky úspěšným modelem byl Fiat Topolino (neboli myška), nejmenší osobní auto na světě. Během neuvěřitelných dvaceti let jeho výroby se ho od roku 1936 vyrobilo ohromujících 500 000 kusů.
Opět tedy nastal čas, kdy výrobní kapacity Lignotta už přestávaly stačit. Fiat se vrhl do budování nové fabriky, velkého závodu Mirafiori, kde byly opět uplatněny ty nejmodernější principy průmyslové organizace. Výroba zde byla zahájena těsně před válkou, v roce 1939. Ve dvousměnném provozu zde pracovalo na 22 000 dělníků. Další deseti tisíce lidí zaměstnával Fiat v zahraničí. Ve Španělsku, Egyptě, Polsku i ve Francii rostla servisní střediska, opravny i průmyslové provozy jako houby po dešti.

Druhá světová válka
Druhá světová válka opět drasticky ovlivnila výrobu. Prakticky pětinásobně narostla výroba užitkových vozů na úkor radikálního snížení výroby osobních aut. Fiat utrpěl od spojenců značné ztráty při kobercových náletech, výroba přesto nebyla výrazně narušena. Po válce Fiat nahrazoval neexistující sociální péči státu. Zaměstnancům distribuoval potraviny, boty nebo dříví na otop.
V rámci poválečné obnovy Evropy získal Fiat finanční pomoc z Marshallova plánu a zrekonstruoval poničené objekty. U znovuobnovení firmy už ovšem chyběl její zakladatel, Giovanni Agnelli, který těsně po válce zemřel. Předsedou představenstva se místo něj stal Vittorio Valletta. Ten si dobře uvědomoval nutnost dohnat americkou technologii a zabrat co největší místo na roztříštěném evropském trhu. Naštěstí se celá (západní) Evropa vzchopila k rychlému hospodářskému růstu.

Hospodářský zázrak v 50. letech
V 50. letech Evropa zažívá celkovou hospodářskou konjunkturu a v automobilismu nastává skutečná revoluce - Evropa se motorizuje. Fiat přichází s modely 1100E, 1500E a 1400. Je to doba převratných výzkumů a inovací. Hromadně se v autech instalují topné a klimatizační systémy. Objevují se první dieselové motory. V Itálii roste hrubý národní důchod o 6,3 % ročně a automobilová výroba se stává tahounem ekonomiky. Ještě na začátku desetiletí připadal 1 automobil na 96 obyvatel, na konci 50. let to bylo již 28 obyvatel. Každý toužil po vlastním vozu. Závod Mirafiori proto zdvojnásobil výrobní kapacitu a počet zaměstnanců Fiatu stoupl na 80 000. Firma mohutně expanduje do zahraničí: v Jižní Africe, Turecku, Jugoslávii, Argentině a Mexiku vznikly nové závody.
Fiat slavil úspěchy i na poli výroby zemědělských strojů a traktorů, podílí se na obrovských akcích, jako je stavba elektrárny na Zambezi, přehrady na Nilu, nebo na záchraně egyptských chrámů v Egyptě. Má svůj podíl na prvním italském tryskovém letounu G 80, přichází s prototypy turbínového vozidla nebo vyvíjí činnost v atomové oblasti. V roce 1956 např. vyhrál soutěž na výrobu taktického stíhacího letounu NATO.

1957: Revoluce jménem Fiat 500 - Cinquecento
Radikální motorizace Evropy přichází s modelem Fiat 500, který se stává legendárním autem 20. století. Evropané zbohatli natolik, že mohli začít vyměňovat motocykly za auta a Fiat 500 byl se svou kompaktností, jízdními vlastnostmi a hlavně cenou ve správný čas na správném místě. Model byl na trh uveden roku 1957 a vyrobilo se ho přes neuvěřitelných 3,7 mil. kusů. Před „Pětistovkou" byl úspěšný již model Fiat 600 a po Pětistovce přicházely na řadu další. V roce 1964 se zrodil model Fiat 850, další vysoce oblíbený model.

Léta sociálních nepokojů v 60. letech a 70. léta
60. léta byla v Evropě plná stávek a sociálních nepokojů, které se nevyhnuly ani Itálii. Dělníci požadovali vyšší platy a sociální jistoty a docházelo k velkým střetům nejen s vedením firem, ale i s odborovými svazy.
Začátek 70. let přinesl několik důležitých událostí. První z nich byla zajímavá i pro obyvatele Československa. V továrně Togliatti, ležící na území tehdejšího Sovětského svazu, se začal pod technickým dozorem italských odborníků vyrábět licenční Fiat 124, který dostal název Žiguli. „Ruské Fiaty" se zakrátko začaly exportovat i do Československa, kde si svou robustní konstrukcí, spolehlivostí a relativně vysokou technickou úrovní získaly velikou oblibu. Samotný Fiat přišel po roční pauze na trh s dalším novým modelem, který se znovu měl stát legendou. Nový vůz se jmenoval Fiat 127 a jednalo se o rodinný vůz, který se stal oblíbeným pro své kompaktní rozměry, vnitřní prostor a jizdní vlastnosti. Není divu, že se stal Autem roku 1971.
V 70. letech ale také na Evropu dolehla ropná krize a automobilový svět se ještě více soustředil na malé vozy. Naštěstí Fiat prokázal, že je právě v této oblasti ve svém živlu. Nedostatek ropy vyděsil veřejnost i odborníky natolik, že došlo k velkému přílivu peněz do výzkumu a do výroby se dostala spousta inovací.
V roce 1979 se z Fiatu stává holdingová společnost. Z četných výrobních odvětví se stávají samostatné společnosti. Vzniká Fiat Engineering, Comau nebo Magneti Marelli. Podobně jsou založeny i společnosti Fiat Avio, Fiat Trattori, Fiat Ferroviaria nebo Iveco. Automobilová divize se osamostatňuje pod názvem Fiat Auto S. p. A. a zahrnuje značky Fiat, Lancia, Autobinachi, Abarth a Ferrari. Značku Alfa Romeo přebírá v roce 1984 a v roce 1993 získává Maserati.

Obrození v 80. letech
Do 80. let vstoupil Fiat s radikální Pandou, jejímž designérem byl Giugiaro. Díky jeho jednoduchým tvarům byla výroba vozu laciná, což se příznivě projevilo i v ceně, a Panda se stala velkým trhákem. O dva roky později přišel na svět Fiat Uno, který symbolizuje obrození Fiatu a v roce 1984 se stal Autem roku. V mnoha zemích včetně Československa se jeho název stal synonymem pro moderní malý, laciný a úsporný vůz s velmi dobrými jízdními výkony. Dalším důležitým modelem bylo Tipo, které se v roce 1989 stalo Autem roku. Právě při výrobě Tipa začal Fiat praktikovat nový způsob práce montážní linky označovaný jako „island production", při kterém se maximálně využívalo montážních robotů, čímž se výrazně snížilo riziko lidského pochybení.

Krize v 90. letech
Na přelomu 80. a 90. let se ovšem přes úspěch Tipa firma dostala do technické, organizační, invenční i prodejní krize. Pod vlivem desetiletí úspěchů firma zaspala a projevilo se podcenění trhu na všech úrovních počínaje vývojem a konče marketingem. Fiat se z této situace dostal částečně tím, že se soustředil na nové trhy, ve velké míře i rozvojové. Značka se snažila najít svou ztracenou reputaci prostřednictvím nové strategie nabízející avantgardní technická řešení za přijatelné ceny. V rámci nového přístupu a jako dárek ke stému výročí založení firmy si Fiat nadělil nové logo.
Úspěch se dostavil s Fiatem Punto, který byl jmenován Autem roku 1995, a s designově povedeným Fiatem Coupé, jehož karoserii navrhl Pininfarina. Modelem Ulysse vstoupil Fiat na pole segmentu lehkých užitkových vozidel. A následovalo mnoho dalších modelů: Barchetta, Bravo, Brava, Marea, Palio, Seicento, Multipla, Dobló, Stilo atd.

Zpátky na výsluní v novém tisíciletí
Agnelli, který se v roce 1996 stal čestným prezidentem, zemřel v roce 2003 po půl století vedení Fiatu. O rok později je Fiat už definitivně zpátky na výsluní díky nové Pandě, která získává titul Auto roku. Nejdůležitější změnu v pojetí automobilu Fiat mělo symbolizovat i nové logo. Firma jím sdělovala, že věnuje maximální pozornost špičkovým parametrům a inteligentním řešením, která mají zjednodušit každodenní užívání vozidla.
Zpátky na nohy pomohly Fiat postavit motory Multijet a také intenzivní vývoj, který vyvrcholil uvedením mnoha novinek. Došlo k restylingu modelu Fiat Idea, Seicento a Stilo, objevila se nová Multipla a byla uvedena Panda 4x4. V roce 2005 byla uvedena nová Croma navržená Giugiarem, nový Fiat 600 slavící své padesátileté výročí a nové Grande Punto. V dalším roce přišlo Dobló a Sedici.
V roce 2007 mělo premiéru nové logo, které je platné dodnes. Logo se představilo na modelu Bravo, které by mělo symbolizovat úspěšnou kombinaci krásy a užitnosti a mělo se stát vzorem v segmentu. Jako úspěšná se ukázala strategie firmy zaměřit se i na rozvojové trhy, a tak nyní představuje Fiat silnou průmyslovou společnost, která je nejen dědicem staleté zkušenosti, ale i nositelem inovací a představitelem vynikajícího designu, který má své pevné místo na světovém trhu.