Blog

29.10.2014

Podávání vína

Všeobecné pravidlo říká, že „bílé se podává chlazené, červené má mít pokojovou teplotu." Co to znamená konkrétně a proč tomu tak je? Co se skrývá pod pojmem dekantace a co to znamená, když víno „dýchá"?

Více informací

Červené víno jedině „chambré"

Pokojová teplota, tedy „chambré", umožní červenému vínu, aby se z něj uvolnily aromatické látky. Lehká červená vína mají nejraději teplotu mezi 10 a 12,5 stupni, středně plná červená mezi 12,5 a 15,5 stupni a plným červeným vínům svědčí nejlépe teplota mezi 15,5 a 18 stupni. Přesnou teplotu často udává výrobce, nejdůležitější ale nakonec zůstává individuální chuť konkrétního konzumenta. Šetrným způsobem, jak lze víno zahřát, je vložit jej do mikrovlnné trouby. Obvykle stačí 60 či 90 sekund na poloviční výkon. Populární ohřívání u plamene způsobí pouze lokální přehřátí a tím znehodnocení vína.

Chlazené, prosím

Důvodem chlazení bílého vína je lepší uchování oxidu uhličitého v něm obsaženého. Víno je svěžejší, výraznější a na patře zůstává příjemná chuť po hroznech. Pojem „chlazené" víno však dnes s širokými možnostmi chladících zařízení začíná být značně nejasný. Často se stává, že víno je vychlazené příliš a ztrácí proto svoji vůni i chuť. Navíc se obtížně vytahuje korková zátka, protože vosk v ní obsažený přilne k láhvi. Z tohoto důvodu není ani vhodné nechávat víno v chladničce příliš dlouho. Vhodnější je před konzumací jej vložit na 10 či 15 minut do nechladnější části mrazáku. Poté je samozřejmě třeba začít podávat. Také se lze řídit doporučenými teplotami při podávání uvedenými výrobci. Všeobecné pravidlo říká, že bílé víno by mělo mít teplotu mezi 7 až 10 stupni.

Dekantace není alchymie

Stárnutím se z vína, především z červeného, uvolňují třísloviny a barevné pigmenty, které se usazují na dně láhve. Bílé víno může obsahovat krystaly vzniklé vysrážením solí kyseliny vinné. Nic z toho není zdraví škodlivé, avšak narušuje to vzhled vína. Od této neestetické záležitosti nám pomůže právě dekantace čili přelití vína do jiné láhve.

Několik hodin před dekantací postavíme láhev do kolmé polohy. Všechny usazeniny začnou ze stěn klesat na dno. Pokud otevíráme starší láhev či láhev, která nebyla skladována v optimálních podmínkách, doporučuje se odříznou půl centimetrovou vrstvu korku, aby se zjistilo, zda pod ním není plíseň. Před dekantací nejprve čistým prstem očistíme vnitřní okraje hrdla, aby se zabránilo kontaminaci. Víno přeléváme do karafy na pozadí výrazného světelného zdroje, abychom mohli kontrolovat nechtěné proniknutí usazenin. Někteří lidé doporučují přelévat víno přes jemný kávový filtr, avšak vinařští odborníci tento postup zavrhují jako barbarský. Kompromisem pro běžného konzumenta tedy bývá, že přes filtr se přelévá až nakonec, kdy je sediment nejhustší.

Když víno dýchá

Otevřete-li láhev vína, začne „dýchat" neboli bude vystaveno účinkům vzduchu. Víno se nasycuje kyslíkem i z malého množství vzduchu mezi hladinou a zátkou a kyslík je navíc obsažen i v samotném víně. Postupem času dochází k pomalé oxidaci a víno pod jejím vlivem mění svou chuť - vyzrává. Otevřené víno tedy vyzrává podstatně rychleji a proto je také třeba jej do určité doby zkonzumovat. Také archivace vína má své hranice a říká se, že každé víno má svůj správný čas. Stali-li byste se šťastnými majiteli vína třeba z 16. století, byl by to dozajista historický skvost, avšak k pití by to nebylo.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
20.10.2014

Fenomén Fiat

Koncem 19. století byl italský Turín v kraji Piemont klidným městečkem v podhůří Alp. Nic nenasvědčovalo tomu, že se v průběhu několika desítek let stane kypícím průmyslovým centrem. A za všechno mohou tato čtyři písmena: FIAT.

Více informací

Jak se z kavárenských diskusí zrodil průmyslový gigant

Vraťme se ale do roku 1895. Tehdy obstaral nebývalé vzrušení automobilový závod na trati Turín - Asti - Turín. V seznamu startujících ale nebyl ani jeden italský automobil.
Důvod byl prostý, v Itálii neexistoval žádný výrobce automobilů. Přesto závod vzbudil velkou pozornost přihlížejících a několik z nich nabylo přesvědčení, že výroba automobilů má před sebou skvělou budoucnost.
Tito automobiloví nadšenci a zároveň vizionáři scházeli v kavárně Burello na Corso Vittorio v Turíně a o založení automobilky diskutovali. Nakonec se dohodli. V červenci 1899 se v paláci Bricherasio sešlo devět zakladatelů budoucího průmyslového gigantu. Byl mezi nimi právník Scarfiotti, který se stal prezidentem společnosti. Giovanni Agnelli byl jmenován předsedou a jeho syn a především vnuk - Gianni Agnelli - se pak stal klíčovou osobností firmy. Přítomní pánové podepsali základního jmění vložili 800 tisíc lir.

Auta místo bicyklů
O deset dní později proběhla u notáře registrace firmy, která nesla jméno Societá Anonima Fabbrica Italiana Automobili - Torino. Trochu dlouhý název se velmi brzy změnil na zkratku skládající se z prvních písmen klíčových slov, tedy F.I.A.T. Časem se ze zkratky stalo slovo a zároveň nový název podniku.
V době jeho založení už v Turíně existovalo několik dílen, které se výrobou automobilů zaobíraly. Nejlépe si z nich vedl Giovanni Ceirano. Toho existence automobilu zaujala natolik, že se spojil s Aristidem Facciolim a spolu vyrobili malý vůz značky Welleyes. A právě jejich dílnu se všemi patenty a personálem Fiat koupil. K tomu přibral dva aměstnance, jejichž jména dodnes vyslovuje celá motoristická veřejnost. Prvním byl Felice Nazzaro, později slavný automobilový závodník, a druhým Vincenzo Lancia.

Všichni v cíli
V březnu roku 1900 opustil brány podniku první Fiat, pojmenovaný 3 ½ HP. Následoval typ 6 HP, jehož motor disponoval výkonem deseti koňských sil a dosahoval rychlosti 60 km/h, a následně model 8 HP. S osmi vozy 8HP se pak Fiat v roce 1901 zúčastnil 1642 kilometrů dlouhého závodu okolo Itálie a všech osm vozů dojelo úspěšně do jeho cíle. Byla to skvělá reklama. Do konce roku se prodalo sto vozů a značka Fiat si vybudovala pevné místo na automobilovém trhu.
Vývoj šel rychle kupředu. Vozy Fiat jako první použily plynový pedál namísto ručního ovládání, pohon zadních kol hnacím hřídelem namísto řetězů nebo tlakové mazání motoru. Rychlý růst firmy, ve které v roce 1907 pracovalo už více než 2500 zaměstnanců a která už vyráběla i vozy nákladní a lodní motory, přibrzdila hospodářská krize. Fiat toto složité období před první světovou válkou přežil díky prodejním úspěchům na zahraničních trzích. Cesta k nim vedla přes četná vítězství v automobilových závodech, z nichž k nejvýznamnějším patřilo první místo na slavném okruhu Targa Florio na Sicílii, které vybojoval Felice Nazarro.
Dalším významným faktem pro růst firmy bylo navázání spolupráce s automobilovým návrhářem Pinifarinou. Jeho první práce pro Fiat v podobě modelu Zero znamenala mezník v historii firmy. Malý vozík s motorem o výkonu 19 koní při 2000 otáčkách za minutu, což byla na tu dobu astronomická hodnota, se prodával za 8000 lir. To byla zhruba polovina tehdy běžných cen. Bylo jasné, že právě s vozy této kategorie by mohl Fiat uspět i na mezinárodním poli. A povedlo se.

Aspoň jednu akcii
Dnes se Fiat řadí mezi stovku světových společností s největším obratem. Jeho dceřinými společnostmi jsou mimo jiné Maserati, Iveco, Magneti Marelli či Ferrari. V celé historii firmy Fiat byla tradičním vlastníkem rodina Agnelli, která má významné slovo ve vedení firmy a dnes vlastní 30,5 % jejích akcií. Patřit mezi šťastlivce, kteedl ří se do klanu rodiny Agnelli přižení, přivdají nebo aspoň získají přízeň a náklonnost některého z jejích členů, se jeví jako dobrý krok do budoucna. Nemáte chuť zkusit to? Pokud ne, doporučuji koupit aspoň jednu akcii firmy. Věřte, že to bude dobrá investice.

Autor: Jiří Fryje, vydáno v magazínu Koktejl Speciál

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
15.10.2014
Kategorie: Gastronomie

Putování světem sýrů - Fontina

Skvělý tučný sýr jako stvořený pro milovníky fondue, protože se dobře rozpéká. Ostatně i jméno fontina souvisí s latinským fondere, rozpouštět se.

Více informací

Má příjemné nasládlou ořechovou chuť a skutečně poctivý základ. Mléko na Fontinu musí pocházet z prvního dojení a být řádně plnotučné. Fontina pochází z relativně malé, avšak pro výrobu mléka a mléčných výrobků jako stvořené, oblasti údolí Aosta - nikde jinde se pravá Fontina nevyrábí. Jeho aurolelu přiživuje i způsob,jakým zraje: po čtyři měsíce je ponechán sám sobě (s občasnou solnou sprškou) ve sklepích vytesaných do skály. Fontina má mnoho napodobitelů, ale ta pravá je rozpoznatelná podle znaku hory Matterhorn a nápisu „FONTINA". Nad zachováním výrobních postupů, chuti a tradice bdí Consorzio Produttori Tutela DOP Fontina.

Tip: Udělejte si pravé italské fondue zvané „Fonduta"

Pro 4 strávníky budete potřebovat: 500 ml mléka, 350 g Fontiny, sůl, 4 žloutky, 50 g másla, několik malých kloboučků žampiónů (v originále je 1 lanýž).

Jak na to: Z mléka si nejdříve odlijte několik lžic a nechte je zatím stranou. Zbytek mléka nalijte do kameninové nádoby na fondue (není podmínkou) a ohřejte. Do mléka přidejte sůl a sýr nakrájený na plátky. Míchejte, dokud nevznikne krém. Nyní přijde na řadu mléko, které jste si předtím dali stranou. Rozkvedlejte v něm žloutky a vše nalijte do krému, vařte. Postupně přidávejte máslo a míchejte. Krém by měl získat velmi jemnou a hladkou konzistenci. Nyní krém nalijte do mističek a věnujte se houbám. Nakrájejte jejich hlavičky na tenké proužky a krém jimi posypejte - a máte hotovo. Přikusuje se chléb, někdy opečený. Krém fonduta lze také samozřejmě použít i jako omáčku na těstoviny.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
<
>