Zajímavosti

29.10.2014

Podávání vína

Všeobecné pravidlo říká, že „bílé se podává chlazené, červené má mít pokojovou teplotu." Co to znamená konkrétně a proč tomu tak je? Co se skrývá pod pojmem dekantace a co to znamená, když víno „dýchá"?

Více informací

Červené víno jedině „chambré"

Pokojová teplota, tedy „chambré", umožní červenému vínu, aby se z něj uvolnily aromatické látky. Lehká červená vína mají nejraději teplotu mezi 10 a 12,5 stupni, středně plná červená mezi 12,5 a 15,5 stupni a plným červeným vínům svědčí nejlépe teplota mezi 15,5 a 18 stupni. Přesnou teplotu často udává výrobce, nejdůležitější ale nakonec zůstává individuální chuť konkrétního konzumenta. Šetrným způsobem, jak lze víno zahřát, je vložit jej do mikrovlnné trouby. Obvykle stačí 60 či 90 sekund na poloviční výkon. Populární ohřívání u plamene způsobí pouze lokální přehřátí a tím znehodnocení vína.

Chlazené, prosím

Důvodem chlazení bílého vína je lepší uchování oxidu uhličitého v něm obsaženého. Víno je svěžejší, výraznější a na patře zůstává příjemná chuť po hroznech. Pojem „chlazené" víno však dnes s širokými možnostmi chladících zařízení začíná být značně nejasný. Často se stává, že víno je vychlazené příliš a ztrácí proto svoji vůni i chuť. Navíc se obtížně vytahuje korková zátka, protože vosk v ní obsažený přilne k láhvi. Z tohoto důvodu není ani vhodné nechávat víno v chladničce příliš dlouho. Vhodnější je před konzumací jej vložit na 10 či 15 minut do nechladnější části mrazáku. Poté je samozřejmě třeba začít podávat. Také se lze řídit doporučenými teplotami při podávání uvedenými výrobci. Všeobecné pravidlo říká, že bílé víno by mělo mít teplotu mezi 7 až 10 stupni.

Dekantace není alchymie

Stárnutím se z vína, především z červeného, uvolňují třísloviny a barevné pigmenty, které se usazují na dně láhve. Bílé víno může obsahovat krystaly vzniklé vysrážením solí kyseliny vinné. Nic z toho není zdraví škodlivé, avšak narušuje to vzhled vína. Od této neestetické záležitosti nám pomůže právě dekantace čili přelití vína do jiné láhve.

Několik hodin před dekantací postavíme láhev do kolmé polohy. Všechny usazeniny začnou ze stěn klesat na dno. Pokud otevíráme starší láhev či láhev, která nebyla skladována v optimálních podmínkách, doporučuje se odříznou půl centimetrovou vrstvu korku, aby se zjistilo, zda pod ním není plíseň. Před dekantací nejprve čistým prstem očistíme vnitřní okraje hrdla, aby se zabránilo kontaminaci. Víno přeléváme do karafy na pozadí výrazného světelného zdroje, abychom mohli kontrolovat nechtěné proniknutí usazenin. Někteří lidé doporučují přelévat víno přes jemný kávový filtr, avšak vinařští odborníci tento postup zavrhují jako barbarský. Kompromisem pro běžného konzumenta tedy bývá, že přes filtr se přelévá až nakonec, kdy je sediment nejhustší.

Když víno dýchá

Otevřete-li láhev vína, začne „dýchat" neboli bude vystaveno účinkům vzduchu. Víno se nasycuje kyslíkem i z malého množství vzduchu mezi hladinou a zátkou a kyslík je navíc obsažen i v samotném víně. Postupem času dochází k pomalé oxidaci a víno pod jejím vlivem mění svou chuť - vyzrává. Otevřené víno tedy vyzrává podstatně rychleji a proto je také třeba jej do určité doby zkonzumovat. Také archivace vína má své hranice a říká se, že každé víno má svůj správný čas. Stali-li byste se šťastnými majiteli vína třeba z 16. století, byl by to dozajista historický skvost, avšak k pití by to nebylo.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
20.10.2014

Fenomén Fiat

Koncem 19. století byl italský Turín v kraji Piemont klidným městečkem v podhůří Alp. Nic nenasvědčovalo tomu, že se v průběhu několika desítek let stane kypícím průmyslovým centrem. A za všechno mohou tato čtyři písmena: FIAT.

Více informací

Jak se z kavárenských diskusí zrodil průmyslový gigant

Vraťme se ale do roku 1895. Tehdy obstaral nebývalé vzrušení automobilový závod na trati Turín - Asti - Turín. V seznamu startujících ale nebyl ani jeden italský automobil.
Důvod byl prostý, v Itálii neexistoval žádný výrobce automobilů. Přesto závod vzbudil velkou pozornost přihlížejících a několik z nich nabylo přesvědčení, že výroba automobilů má před sebou skvělou budoucnost.
Tito automobiloví nadšenci a zároveň vizionáři scházeli v kavárně Burello na Corso Vittorio v Turíně a o založení automobilky diskutovali. Nakonec se dohodli. V červenci 1899 se v paláci Bricherasio sešlo devět zakladatelů budoucího průmyslového gigantu. Byl mezi nimi právník Scarfiotti, který se stal prezidentem společnosti. Giovanni Agnelli byl jmenován předsedou a jeho syn a především vnuk - Gianni Agnelli - se pak stal klíčovou osobností firmy. Přítomní pánové podepsali základního jmění vložili 800 tisíc lir.

Auta místo bicyklů
O deset dní později proběhla u notáře registrace firmy, která nesla jméno Societá Anonima Fabbrica Italiana Automobili - Torino. Trochu dlouhý název se velmi brzy změnil na zkratku skládající se z prvních písmen klíčových slov, tedy F.I.A.T. Časem se ze zkratky stalo slovo a zároveň nový název podniku.
V době jeho založení už v Turíně existovalo několik dílen, které se výrobou automobilů zaobíraly. Nejlépe si z nich vedl Giovanni Ceirano. Toho existence automobilu zaujala natolik, že se spojil s Aristidem Facciolim a spolu vyrobili malý vůz značky Welleyes. A právě jejich dílnu se všemi patenty a personálem Fiat koupil. K tomu přibral dva aměstnance, jejichž jména dodnes vyslovuje celá motoristická veřejnost. Prvním byl Felice Nazzaro, později slavný automobilový závodník, a druhým Vincenzo Lancia.

Všichni v cíli
V březnu roku 1900 opustil brány podniku první Fiat, pojmenovaný 3 ½ HP. Následoval typ 6 HP, jehož motor disponoval výkonem deseti koňských sil a dosahoval rychlosti 60 km/h, a následně model 8 HP. S osmi vozy 8HP se pak Fiat v roce 1901 zúčastnil 1642 kilometrů dlouhého závodu okolo Itálie a všech osm vozů dojelo úspěšně do jeho cíle. Byla to skvělá reklama. Do konce roku se prodalo sto vozů a značka Fiat si vybudovala pevné místo na automobilovém trhu.
Vývoj šel rychle kupředu. Vozy Fiat jako první použily plynový pedál namísto ručního ovládání, pohon zadních kol hnacím hřídelem namísto řetězů nebo tlakové mazání motoru. Rychlý růst firmy, ve které v roce 1907 pracovalo už více než 2500 zaměstnanců a která už vyráběla i vozy nákladní a lodní motory, přibrzdila hospodářská krize. Fiat toto složité období před první světovou válkou přežil díky prodejním úspěchům na zahraničních trzích. Cesta k nim vedla přes četná vítězství v automobilových závodech, z nichž k nejvýznamnějším patřilo první místo na slavném okruhu Targa Florio na Sicílii, které vybojoval Felice Nazarro.
Dalším významným faktem pro růst firmy bylo navázání spolupráce s automobilovým návrhářem Pinifarinou. Jeho první práce pro Fiat v podobě modelu Zero znamenala mezník v historii firmy. Malý vozík s motorem o výkonu 19 koní při 2000 otáčkách za minutu, což byla na tu dobu astronomická hodnota, se prodával za 8000 lir. To byla zhruba polovina tehdy běžných cen. Bylo jasné, že právě s vozy této kategorie by mohl Fiat uspět i na mezinárodním poli. A povedlo se.

Aspoň jednu akcii
Dnes se Fiat řadí mezi stovku světových společností s největším obratem. Jeho dceřinými společnostmi jsou mimo jiné Maserati, Iveco, Magneti Marelli či Ferrari. V celé historii firmy Fiat byla tradičním vlastníkem rodina Agnelli, která má významné slovo ve vedení firmy a dnes vlastní 30,5 % jejích akcií. Patřit mezi šťastlivce, kteedl ří se do klanu rodiny Agnelli přižení, přivdají nebo aspoň získají přízeň a náklonnost některého z jejích členů, se jeví jako dobrý krok do budoucna. Nemáte chuť zkusit to? Pokud ne, doporučuji koupit aspoň jednu akcii firmy. Věřte, že to bude dobrá investice.

Autor: Jiří Fryje, vydáno v magazínu Koktejl Speciál

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
03.10.2014

Alchymie výroby vína

Každý špičkový vinař potvrdí: "Víno se nedělá ve sklepě, ale na vinici."

Více informací

Chuť ve skleničce začíná u hroznů

Nejdůležitějším faktorem při výrobě vína je kvalita hroznů. Stejně jako v životě platí, že ze špatné suroviny je nemožné vyrobit vynikající - v tomto případě víno. Na kvalitu hroznů má vliv hned několik faktorů: odrůda, stáří vinic a jejich kvalita, terroir neboli spojení klimatu a typu půd či v neposlední řadě kvalitní sběr hroznů. Špičkoví vinaři tvrdí, že dobrá práce na vinohradu je víc než polovina úspěchu.

Faktorů ovlivňujících výrobu vína je tedy mnoho a my se budeme věnovat hlavně těmi, které se týkají přímo výroby. Lze je rozdělit do tří fází:

  • drcení, odstopkování a lisování
  • kvašení neboli fermentace
  • školení vína - síření, čiření, filtrace, zrání

První fáze
V první fázi přeměny hroznů na šťávu se jedná o drcení, odstopkování a lisování. Právě lisování přímo ovlivňuje výslednou kvalitu vína. Je pochopitelné, že čím šetrnější lisování, tím kvalitnější vinný mošt a samozřejmě i víno. Důležité je, aby se neporušily pecičky a do moštu se nedostaly hořčiny a trpkost. Například právě velmi šetrné lisování stojí za úspěchem oblasti Champagne, kde se produkují nejlepší šumivá vína na světě.

Druhá fáze
Ve druhé fázi, při kvašení neboli fermentaci, proměňují kvasinky jednoduché cukry na alkohol a oxid uhličitý. V této fázi se vytváří alkohol a mošt vinné révy se mění na víno. Fermentace může probíhat v přírodních nádobách ze dřeva, ale dnes se většinou používají nerezové tanky. Při kvašení se používají vybrané kultury kvasinek nebo přirozená mikroflóra, kterou používají zastánci biodynamického vinařství. Při přirozené fermentaci dochází k výraznému zvyšování teploty moštu a proto se často používá tzv. „řízená fermentace". Při tomto způsobu fermentace se chladí pláště nerezových tanků tak, aby jejich teplota nevedla k vysokému odpařování aromatických látek. Znamená to, že tam, kde se dělá dobré víno, se rozhodně nenapijeme burčáku. Některá vína se vyrábí za přístupu vzduchu tzv. „oxidativní metodou". Ve všech případech je důležité, aby bylo ve sklepě vždy čisto a nebyl prostor pro rozmnožování nežádoucích bakterií.

Třetí fáze
Třetí fází, neméně důležitou, při výrobě vína je jeho školení. Toto zvláštní slovo, které si spojujeme s něčím zcela jiným, představuje ve světě vína celou řadu kroků prováděných za účelem zvýšení kvality vína. Jsou to:

  • síření vína - chrání víno před nežádoucím znehodnocením, bez síření prakticky nelze víno vyrobit
  • čiření vína - odstranění kalících částic a nestabilních látek z vína
  • filtrace - při tomto procesu se odstraňují pomocí filtrů mikroorganismy a kalící částice. Někteří vinaři však svoje vína před lahvováním nefiltrují (velká červená vína)
  • zrání vína - ke zrání se mohou používat skleněné nebo dřevěné nádoby. V moderních vinařstvích jsou to nerezové tanky. V posledních desetiletích se používají ke staření dubové sudy, hlavně typu barrique. Dřevěné sudy k výrobě vína patří, vínu tím propůjčují svoje jedinečné vlastnosti.

Zajímavý je též rozdíl mezi výrobou červených a bílých vín. U výroby červených vín je rozdíl v nakvášení celých hroznů. Po rozemletí dojde ke společnému kvašení slupek s moštem. To má za následek, že se barvivo obsažené pod slupkou vyluhuje spolu s tříslovinami do vína. Také u některých bílých vín se používá velmi krátké nakvášení (záleží na odrůdě, typu vína a vinaři).


Vyrobeno ve spolupráci se společností Global Wines.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
>