Cestování

10.08.2013
Kategorie: Cestování

Cinque Terre - Pět zemí v Itálii

Jak je možné navštívit pět zemí a zároveň se nevzdálit z italské Ligurie? Nechte se inspirovat cestovatelskými zážitky fanoušků Fiat People.

Více informací

Letos jsme se s rodiči a bráchou vydali na dovolenou do Itálie, konkrétně do oblasti Cinque Terre. Nejdříve jsem vůbec nevěděla, kam vlastně jedeme. Něco jsem si přečetla v průvodci, z čehož jsem ale popravdě měla smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla zvědavá a na drouhou jsem se trochu bála, že všechny turistické trasy nezvládnu a ani si pořádně nazaplavu v moři. Nakonec vše ale dopadlo, jak nejlépe to dopadnout mohlo. V Cinque Terre si totiž každý najde to svoje.

Tuto oblast tvoří pět pobřežních měst, odtud název Cinque Terre, neboli „pět zemí". Po celém regionu se rozléhají rozsáhlé vinice, ze kterých se vyváží výborné stejnojmenné víno Cinque Terre. Pro každou vinici jsou typické rozdílné tradice, a proto vína z jednotlivých vinic chutnají různě. Dnešní města původně tvořily rybářské vesničky. Cestovat mezi nimi bylo dříve možné pouze po vodě, nyní už je zde postavena silnice, vlaková trať a pobřežní turistická cesta, která všech pět měst spojuje. Je to jediná turistická trasa v této oblasti, která není označená červenou, ale modrou barvou.

První městečko se jmenuje Riomaggiore. Patří mezi největší v oblasti a nachází se nejblíže k městu La Spezia. Zajímavé umístění ještě zdůrazňuje tamní kouzelnou atmosféru. Leží mezi dvěma skalami, na jedné z nich se rozléhá středověký hrad. Jako v každém italském městečku tu nechybí kostel, výborné restaurace a pouliční obchůdky. Riomaggiore tvoří povětšinou větší cihlové domky, kdy jeden je nalepený na druhý. Hned u moře je malá placená pláž, vedle níž kotví v malém přístavu pár loděk. Až si město dostatečně prohlédnete, máte několik možností jak pokračovat. První představuje již zmíněný vlak, který vás pohodlně dopraví do zbylých čtyř měst. Druhá možnost je sice fyzicky trochu náročnější, ale zato se pokocháte krásnými výhledy na moře. Na konci města u moře totiž začíná krásná dlážděná cesta Via dell‘Amore, v překladu „cesta lásky". Každoročně tudy projde mnoho šťastně zamilovaných párů a na skalách a stěnách zanechávají vyznání svých citů. U cesty je uvedeno, že by měla trvat ani ne 40 minut, i když měří pouze 850 metrů. Via dell‘Amore vede přes úbočí nízkých pobřežních hor a za vstup se platí.

Zdolání cesty se vyplatí, neboť se na jejím konci rozléhá druhé městečko, Manarola. To je sice o poznání menší než Riomaggiore, avšak o nic míň hezké. Tvoří jej malebné barevné domečky. Dostanete-li hlad, doporučuji zajít na výbornou večeři do rybí restaurace na hlavní ulici. I v tomto městečku je spousta krásných uliček. Na nejvyšším bodě Manaroly se nachází kostelík s kulatým zdobeným oknem, které je charakteristické pro těměř celé Cinque Terre. Výšlap ke kostelu se rozhodně vyplatí, můžete se těšit na nádherný výhled na město s mořem v pozadí. I v Manarole je vybudovaný malý přístav, kam se místní obyvatelé i turisté chodí osvěžit ve vlnách.

Dále je možné pokračovat po cestě nebo vlakem, popřípadě autem, ale pak musíte počítat s problémy s parkováním. Další část cesty tvoří podstatně delší stoupání do kopce, ale odměnou nám byl krásný výhled na moře a na města. Na této cestě se také vybírá vstupné. Procházkou se dostaneme až do třetího města, Corniglia, které pochází z doby římského impéria. Okolo se rozkládá nejvíce vinic z celého regionu. A v centru města samozřejmě nemůže chybět typický kostel s kruhovým, krásně zdobeným oknem. Nad městem vyčnívá malá pevnost s nádherným výhledem. Doporučuji zajít si na lehké osvěžení do jogurterie, schované v malé uličce kousek od centra. Kromě příjemné obsluhy nás mile překvapil i velký výběr polev a různých ostatních dobrot. Městečko je poměrně malé, a tak nám jeho prohlídnutí nezabralo tolik času. Každopádně však radím projít co nejvíce uliček, protože každá z nich je jedinečná a všechny jsou nádherné. V úzkých uličkách vysedávají a klábosí obyvatelé baráčků.

Čtvrté městečko, Vernazza, je známé díky svému přístavu. Kotví zde loďky místních rybářů, ale i turistů. Z přístavu vybíhá do moře dlouhé kamenné molo, kde se dá krásně odpočívat a opalovat. Přístav je vhodný také ke koupání v moři, voda vypadá čistě a přístup do moře je dobrý. Táta s bráchou si tu šli zaplavat a řikali, že voda byla skvělá. Městečko si zaslouží další plus za malou sprchu se sladkou vodou, která je všem k dispozici. Vernazza je ze všech stran obklopená skalami, na kterých si lze všimnout zbytků starých pevností. Nejcennější památkou tohoto města je palác, který kdysi býval sídlem městských purkmistrů. Co se týče občerstvení, ve Vernazze jsme vyzkoušeli jen kavárnu. Kávu zde mají sice dobrou, ale bohužel sem chodí až moc lidí.

Největší a poslední městečko Monterosso je turisty nejvíce navštěvované. Podél pobřeží se zde rozkládá mnoho krásných písečných pláží s křišťálově čistou vodou. Na jedné z nich jsme také „zakotvili". Bylo tam moc příjemně a výhodou je, že na pláži byla i sprcha. Samotné město se dělí na dvě části, historickou a turistickou. Obě části jsou krásné, i když úplně jiné. Když jsme vyšli na nejvyšší bod města, našli jsme tam velký hřbitov a kostel. Táta by určitě doporučil zajít do vinotéky na bílé víno Cinque Terre.

Všechna města nelze projít za jediný den, doporučuji tak tři dny. Celá oblast Cinque Terre je krásná a hned bych se do ní znovu podívala. Třeba se tam někdy potkáme? :-)

Autor: Barbora K., 14 let

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
16.07.2013

Severní mise úspěšně dokončena

Začátkem prázdnin jsme se vydali na dlouhou cestu na sever až do středu Norska, kde je světlo 24 hodin denně, překrásná příroda, hluboké fjordy, spousta divokých řek a hlavně v půli července Sjoa river festival. Z Čech vyrážíme v pěti lidech, čtyři kajaky na zahrádce a kufr Dobla plně naložen na 17 denní akci.

Více informací

Nové Doblo s dvoulitrovým turbodieselovým motorem šlape po německých a švédských dálnicích jako hodinky. Jedeme rychlostí kolem 130 až 140 km/h, auto by chtělo i více, ale jen se bojíme o kajaky na střeše a ve Švédsku se stejně rychleji než 130km/h jet nesmí. Spotřeba se pohybuje něco málo přes 8 litrů na sto.

Naše první zastávka je u třetího největšího města, Bergenu. Zde, jen pár kilometrů od města, v hloubce ve fjordech je mnoho krásných řek těch nejvyšších obtížností. V této oblasti trávíme několik dní, ale kvůli špatnému počasí, kdy je občas jen několik stupňů nad nulou a déšť, odjíždíme více severněji a více do vntirozemí. Zde je již typické norské léto a ideální stav vody. Každý den jedeme novou řeku. Řeky sice leží jen kousek od sebe, ale občas je dělí vysoká horská sedla, ve kterých leží podél silnice sníh i přes celé léto. Zde jsou hlavními obyvateli ovce, které jsou více než přátelské, občas až vlezlé :). V Norsku je povolena maximální rychlost mimo dálnice, které tu však skoro nejsou, pouze 80km/h a všichni to zde dodržují. I díky tomu průměrná spotřeba klesá u našeho Dobla na sedm litrů, a to i přes to, že auto je skutečně plně naložené.

Poslední týden se již připravujeme na největší vodáckou akci ve Skandinávii. Na nejznámější a nejoblíbenější řece Norska se konná již 14. ročník Sjoa River Festival, kde celý týden probíhají různé doprovodné akce a v pátek a v sobotu startují dva hlavní závody. Prvním je Ula extreme race, kde vodák jede na čas přes super náročný vodácký terén. Systém je prostý, nejrychlejší vyhrává. Druhý závod je Sweet Rumble, což je divácky velmi oblíbená disciplína zvaná kayak cross, kdy čtyři kajakáři jedou najednou a první dva v cíli postupují do dalšího kola až do úplného finále. Povoleno jde zde skoro vše. Tento rok jsem se na závody ideálně připravil a i díky troše štěstí se mi podařilo vyhrát obě disciplíny, jak Sweet Rumble kayak cross tak i Ula Extreme race. Po loňském nezdaru jsem byl více než rád, že jsem vyhrál tento závod, navíc se ještě nikomu nepovedlo v historii festivalu vyhrát v jeden rok obě disciplíny.

Po festivalu nás již čeká dlouhá cesta zpět do Čech. S Fiatem Doblo najedeme téměř 6000 kilometrů bez jediného náznaku problémů. I přes značný náklad jede auto jako kdy v něm nikdo nebyl. Celková spotřeba za celou naší akci je přesně 8l/100km. Pod víko motoru jsme se podívali jen jednou, a to spíše kvůli zvědavosti, jestli je motor opravdu vpředu auta. Vše ostatní šlo jak mělo, nejvíce jsme ocenili funkce start and stop a rádio, které bylo kompatibilní s usb klíčem. Holky pak velmi uvítali funkci brzdy při rozjíždění do kopce, kdy nemusely mít nohu na brzdovém pedálu ani ruční brzdu a při tom se mohly v klidu a plynule rozjet do kopce.

Rád bych touto cestu poděkoval společnosti FIAT ČR, protože i díky pohodové a bezproblémové jízdě na takto dlouhou vzdálenost, jsem měl možnost se na závody ideálně připravit a dosáhnout další významné mety v mé vodácké kariéře.

Autor: Honza Lásko

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
02.06.2013
Kategorie: Cestování

Serravalle

Máte rádi nakupování? Známé značky za výhodné ceny? Výběr větší, než si dokážete představit? Já tedy ano, a proto jsem si od tatínka vyškemrala nákupy v Itálii. Zbývala jen otázka, kam do Itálie? Tato země je zemí módy, ale celou bychom ji jistě neobjeli. Bylo potřeba rozhodnout, kam přesně se za nakupovací dovolenou pojede. Vybrali jsme Serravalle! Nikdy jsem o tomto nákupním centru neslyšela, ale hned jak jsem rozklikla jeho webové stránky, zamilovala jsem se do něj. Na internetu jsem zjistila, že se jedná o outletové městečko a že je tam spousta značkových obchodů. Podle počtu jsem si říkala, že to musí být ohromné, ale netušila jsem, jak moc.

Více informací

Cesta autem trvala necelých 10 hodin a byla zpříjemněna hezkou krajinou italských a rakouských Alp. Když jsme míjeli billboardy s reklamami na nákupní centra v okolí, vyvolalo to ve mně touhu nakupovat. Nevěděli jsme, co nás čeká, ale už v autě jsem cítila, že to bude úžasné. A bylo! Jak jsem míjeli odbočky na Serravalle Designer Outlet začínala se před námi zjevovat vesnička tvořená z malých barevných domečků. Poslední ukazatele nás zavedly tam. Hned na parkovišti nás zaujal stánek Ferrari, symbol Itálie a rychlosti. Poté, co jsme se nabažili krás nádherných rychlých aut, jsme se vydali dál. Konečně! Vesnička měla mnoho vchodů, tak jsme si vybrali ten, který nám byl nejblíže. Netušili jsme, že znovu touto bránou projdeme až za dlouhých 7 hodin při odchodu.

Byla to super procházka v pomalém tempu, protože samým udivením a nadšením jsme nebyli schopni chůze bez zírání na obchody, domky, fontánky a náměstíčka. Nejvíce mě zajímaly právě obchody, tedy to, kvůli čemu jsme sem vlastně přijeli. Měli tu vše, na co si jen vzpomenete. Lákaly nás značky jako Dolce&Gabbana, Chanel, Calvin Klein či obchody pro motorkáře, parfumerie, domácí potřeby a mnoho jiného. Ovšem jeden obchod mě opravdu nadchl a oblečení byste v něm hledali marně. Byl to obchod s čokoládou Lindt, ve kterém snad i prodavač byl vyroben z čokolády. Regály napěchované bonbóny z čokolády, malými i velkými čokoládami, těstoviny z čokolády a spousta neuvěřitelně lákavých čokoládových dobrot různých barev i tvarů. Součástí obchodu byla i menší kavárna. Když jsme se rozhodli objednat si kafe, překvapivě i to bylo s čokoládou. Dokonce i lžička byla celá vyrobená z čokolády. A aby toho nebylo málo, ke každé kávě se musela objednat ještě zmrzlina. Což vlastně nebyla vůbec škoda, protože byla výborná.

Po občerstvovací zastávce jsme pokračovali dál. Chtěla jsem obejít všechny obchody, všude se kouknout a všechno prozkoumat, ale to bylo nemožné. Ani po sedmi hodinách snažení jsme to nezvládli. Když jsme celí vyčerpaní opustili centrum, jeli jsme do nedalekého městečka Alessandria, kde jsme měli objednaný hotel. Ihned po příjezdu do městečka jsme se chtěli podívat na jeho historické centrum, ale přišla na nás únava a venku se začalo rychle stmívat. Naštěstí jsme měli ještě den k dobru. Hned, jak jsme dorazili do hotelu a trochu se zabydleli, vyšli jsme ven na večeři a zapadli do první restaurace, kterou jsme potkali. Za hodinu a půl jsme už všichni lehli vyčerpáním do postelí a spali.

Druhý den jsme hned ráno jeli zpět do obchodního střediska pokračovat v tom, co jsme den předtím nedokončili. Na naše nohy čekal další náročný den a večer. V obchodním centru jsme strávili dalších 7 hodin, ale jednu věc, kterou jsem chtěla ze všeho nejvíc, jsme nesehnali. Hrozně jsem toužila po slunečních brýlích Ray Ban, ale ať jsme hledali, jak jsme hledali, nenašli jsme je tam. Ovšem byla tu ještě poslední naděje. Naproti přes ulici bylo ještě jedno menší nákupní centrum, jaké známe u nás. Nedalo nám to a museli jsme se tam jít podívat. K mé velké radosti jsme v něm objevili i velkou optiku. Tam už jsem své vysněné brýle sehnala a mohla být konečně HAPPY! Měla jsem vše, co jsem chtěla, a mohli jsme vyrazit zpět do hotelu.

Shodli jsme se, že bychom si chtěli ještě pořádně prohlédnout centrum Alessandrie. I přes bolest nohou a únavu jsme se pořád nemohli nabažit krásných uliček, náměstíček, butiků a místní atmosféry a pohody. K poznávání míst patří i poznávaní kulinářských specialit, a tak jsme na večeři zašli do jedné místní restaurace, která nám byla na pohled sympatická. K našemu štěstí to byla očividně vyhlášená restaurace, protože návštěvníci neváhali vystát frontu, aby se tu mohli najíst. Jídlo bylo opravdu výborné, a tak jsme si po módním nakupovacím maratonu mohli vychutnat i výborné místní speciality.

Z celého výletu jsem byla naprosto nadšená a myslím, že žádný milovník módy by tímto místem nemohl pohrdnout. Rozhodně Serravalle i Alessandrii mohu jen doporučit. A i kdybych se opravdu snažila, tak mám pro tuto oblast pouze samou chválu a žádné výtky. Zkrátka skvělé místo pro milovníky módy a vlastně skvělé místo vůbec!

Autorka: Barbora K., 15 let

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
<
>