Cestování

10.12.2013
Kategorie: Cestování

Monte Bondone

Asi před třemi lety jsme si uvědomili, že už nás nebaví stát fronty na českých horách, kde si člověk ani pořádně nezalyžuje. Jsme parta asi 20 lidí a jezdíme spolu již nějakou dobu na mnoho akcí, jednou z nich je i každoročně pořádaná zimní dovolená. Ale jak už jsem řekla, najednou nás české hory jaksi omrzely. Jelikož všichni máme rádi Itálii, volba byla jasná. Méně jasno jsme však měli v oblasti, kam se vydat. Tím, že to byla naše první „lyžovačka" v cizině, chtěli jsme nějaké menší středisko, abychom se na začátku hned všichni neztratili. Naše podmínky byly jasné. Chtěli jsme chatku blízko sjezdovky, menší lyžařské středisko a aby cesta netrvala věčnost. Nakonec jsme tohle vše našli.

Více informací

Všechny naše nároky splňovala malá vesnička jménem Monte Bondone. Nachází se ve slunných Dolomitech (tedy na okraji Alp) a leží hned nad městem Trento. Je to jedna z nejslunečnějších oblastí severní Itálie. Středisko zahrnuje okolo 7 různě obtížných sjezdovek, snow park a občerstvovací bary, do kterých jsme často po náročném dnu mířili. Zalyžuje si tu opravdu každý. Pro začátečníky jsou tu lehčí, modře označené sjezdovky, pak středně obtížné, červeně značené, a nakonec také těžší s černou barvou. Z chatky jsme měli sjezdovku doslova „za rohem". Chata byla sice starší, ale nám dokonale posloužila. Každá rodina měla vlastní apartmán s kuchyňkou a příslušenstvím a večer jsme se vždycky všichni scházeli ve společenské místnosti, která se nacházela ve sklepě. Kromě stolu a židlí tu byl ještě stůl na stolní tenis a stolní fotbal.

Cesta do Monte Bondone trvala asi necelých 8 hodin. Cesta po dálnici je více méně pořád stejná, ale jakmile jsme vyjeli z Trenta nahoru, okolní krajina se minutu od minuty měnila. Jednou byl sníh až nad střechy baráků a za chvíli zas nebyl vůbec. Měli jsme trochu obavy, aby byl tam, kam jedem. Naše obavy byly zbytečné. Po asi hodinovém neustálém stoupání jsme konečně míjeli ceduli s nápisem „Monte Bondone". Než jsme našli naše ubytování, tak nám to chvíli trvalo, a tak jsme si prohlídli celou vesnici. Nebyla nějak zvlášť velká, ale bylo tu vše, co jsme potřebovali. Již na začátku jsme si vyhlídli sympatickou restauraci a krámek, kam taťka ráno běhal kupovat čerstvé kroasány. V celé vesničce bylo pár obchodů s potravinami, nějaké restaurace a jinak samé hotely a penziony. Co nás trochu překvapilo, byl fakt, že jsme všude potkávali Čechy. Bylo jich více než Italů, a proto byly některé cedule a návody i v češtině.

První večer byl celkem poklidný, protože všichni byli unavení z cesty. Ráno jsme si trochu přivstali, abychom si koupili permanentky a mohli se rovnou vydat na lyže. Nikdy nelyžuje celá parta pohromadě, ale každý si vybere skupinku, s kterou lyžuje nejraději. Celé středisko jsme jeli nejdříve pořádně prozkoumat. Všude byly sedací lanovky, což je výborná věc, protože při cestě nahoru si člověk aspoň trochu odpočine. Už když jsme vyjeli nahoru první lanovkou, otevřel se před námi krásný výhled na hlubokou rokli, z které nás všechny mrazilo v zádech. My ale pokračovali dál po lanovkách vzhůru, až jsme se dostali na nejvyšší bod, kam se šlo dostat. Tady se rokle ještě zvětšila a kromě ní byl výhled i na ostatní hory a běžecké dráhy, kterých bylo mimochodem v okolí spousta. Další věc, co nás hned na první pohled zaujala, byl snowpark. Řekli jsme si, že jednou tam pojedeme taky. Ale problém byl, že se tam nemohlo na normálních lyžích a naše výkony na snowboardech byly děsivé. Ale ze všeho nejvíc se nám stejně líbila 3,5 kilometrová sjezdovka vyšší obtížnosti. Lanovka bylo krytá proti větru a na sjezdovce bylo v jakoukoli denní dobu celkem málo lyžařů. V podstatě jsme další dny trávili pouze na této sjezdovce. Každý den jsme sjeli asi 30 kilometrů. Hlavně ráno, když byla sjezdovka prázdná, to byla paráda. Vedle sjezdovek byly malé skokánky a ty nás bavily každou naši cestu.

Vždy večer jsme se sešli v klubovně a tam se povídalo, pilo, hodovalo a všichni byli naprosto spokojení. Asi třetí den jsme se rozhodli, že se půjde na společnou večeři. Zeptali jsme se místních, aby nám doporučili nějakou restauraci. Nakonec nám doporučili tu, která nám přišla už od začátku sympatická. Objednali jsme si průřez místními speciality a byla to ta nejlepší volba. Jídlo nosili do té doby, než i ti největší jedlíci spadli pod stůl. Tento průřez zahrnoval těstoviny, rýži, maso, .... Nejvíce nás zaujala asi rýže vařená ve víně, která díky němu měla fialovou barvu. Už si nevzpomínám na jméno restaurace, ale kdybyste se zeptali místních, jednoznačně vám doporučí tu samou. Na jídlo ani na personál si nikdo nemohl stěžovat a proto naše cesty asi o 2 dny později vedly zas do této restaurace.

Kromě restaurace jsme chtěli navštívit ještě bazén. Přes majitele naší chatky jsme se objednali do hotelu, kde jeden byl. Nebylo to nějak veliké, ale kromě bazénu tu byly i sauny a páry. Naše těla se krásně zregenerovala a byla připravená na další lyžování. Za celý týden jsme neměli potřebu jet do žádného jiného střediska. Mladší osazenstvo naší skupiny se zde naučilo lyžovat a ti, co již lyžovat uměli, byli potěšeni tím, co jim Monte Bondone nabídlo. Samozřejmě jsme navštívili již zmiňovaný snowpark, ale jak jsme říkala, bylo to spíše o tom, kdo ho aspoň projel, natož abychom předváděli nějaké triky na skokáncích. Jinak partičky místních i cizích snowborďáků a akrobatických lyžařů předváděly triky, na které byl z lanovky krásný výhled.

Byli jsme tak nadšení, že jsme se rozhodli navštívit Monte Bondone i další rok. Opět jsme měli krásné počasí a sjezdovky nás opět nezklamaly. Myslím, že Monte Bondone je dobrou volbou na zimní dovolenou. Od všeho tu najdete kus a každý si najde to, co má rád. Ať už vyjížďky na běžkách, skákání na u-rampách, nebo jen lyžování na krásně upravených sjezdovkách, vše, na co jen pomyslíte.

Autorka + foto: Bára K., 15 let

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
10.11.2013
Kategorie: Cestování

Kam za zimními radovánkami

Zima už zaťukala na dveře. Říkáte si, že byste rádi oprášili lyže a vyrazili někam na sjezdovku? Všichni milovníci zimních sportů, především lyžování, snowboardingu a běhu na lyžích, mám pro vás dobrý tip. Azurové nebe bez mráčku, nádherný výhled do dáli, čerstvý vzduch, ticho a klid....to vše jsem našla v krásném vysokohorském italském městečku Livigno. Toto zimní lyžařské středisko se nachází v samém srdci italských Alp, v bezcelní zóně mezi Itálií a Švýcarskem a v zimě nabízí dech vyrážející pohledy na zasněžené hory a přírodu.

Více informací

Livigno, ráj na zemi
Do Livigna jsem se vydala autem po jediné cestě, která sem vede, a to 10 kilometrovým tunelem Munt la Schera ze Švýcarska. Za průjezd tímto tunelem jsem zaplatila asi 25 €, přičemž cena zahrnovala i cestu nazpět. Samotné městečko se nachází v nadmořské výšce 1809 metrů a rozkládá se v 12 kilometrovém údolí. Ze všech stran je tudíž obklopeno majestátními horami a také dvěma národními parky - Stelvio a Engadina. V Livignu existuje nesmírná spousta možností, kde se ubytovat. Pravdou však také je, že o toto zimní středisko je velký zájem, a tak se rozhodně nevyplatí vyrazit sem bez předem zajištěného ubytování. Já a moji kamarádi jsme však měli vše předem domluvené - apartmán v centru městečka, plně vybavený, útulný a hlavně v těsném dosahu lyžařských terénů.

V Livignu jsem byla asi nejvíce nadšená z toho, kolik a jaké lyžařské sjezdovky jsem zde našla. Je na každém, jestli si zvolí pro lyžování jižní svah Carosello nebo severní svah Mottolino. Já jsem je poctivě střídala, protože oba svahy jsou stejně vynikající a navíc je propojuje pravidelná linka skibusů. V Livignu je celkem 115 km dlouhých sjezdovek nadprůměrné šířky. Není problém vyjet lanovkou až do výšky 3000 metrů nad mořem, přičemž výhled byl jak jinak než naprosto fantastický. Sjezdovky se také liší svojí náročností. Široký výběr je jak u modrých, tak i červených a černých. Velkou výhodou je také to, že sjezdovky jsou zde orientované na všechny světové strany, takže milovníci sluníčka, mezi které patřím i já, jej mohou pronásledovat od ranního rozbřesku po poslední paprsky. Velké významné plus si Livigno zaslouží také za svá přepravní zařízení, které se sestává z vysokokapacitních sedaček a „vajíček".

Na své si přijdou všichni
Ti z vás, kteří jste ještě s lyžemi nebo snowboardem nenavázali přátelský vztah, nemusejí klesat na mysli. V Livignu je velmi široký výběr sjezdování i pro úplné začátečníky, všimla jsem si zde mnoha cvičných svahů, a to zejména ve spodní části Carosella. Na své jsem si přišla i já, protože jsem v Livignu našla jeden z vůbec nejrozsáhlejších a nejdokonalejších snowparků pro snowboardisty, který je v italských Alpách k mání. Přestože nejsem běžkař, vím, že se Livigno pyšní i 40 km perfektně udržovaných lyžařských stop.

Do Livigna jsem se osobně vydala v prosinci, ale prý se sem můžete vydat v jakýkoli měsíc mezi listopadem a květnem. Podle dlouhodobých statistik je totiž Livigno místem s ojediněle bohatým přídělem sněhové pokrývky. Navíc díky vysoké nadmořské výšce a také systému umělého zasněžování zde opravdu není o sníh nouze.

Kromě toho, že je Livigno skvělým místem pro milovníky zasněžených svahů, na své si zde přijdou i ti, co rádi nakupují. Toto lyžařské středisko je totiž posledním místem v rámci Evropské unie, které náleží do bezcelní zóny. Proto již neváhejte, a hurá na zimní dovolenou.

Základní informace:
Cena skipasu: 36 € za den, 177 € za šest dní, hl.sezóna - dospělý
Vzdálenost: od Prahy 733 km, od Brna 796 km
Sjezdovky: modrá - 40 km, červená - 55 km, černá - 20 km
Přeprava: 47 060 osob/hod

Autorka: Alena F.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
21.10.2013

Motivační zájezd do Itálie

Na podzim připravil Fiat ve spolupráci se společnostmi EAA a Petronas motivační výlet pro vybrané pracovníky dealerské sítě a své kolegy. Cílem zájezdu byly "industriální perly" Itálie - Petronas, Maserati, Ferrari. Všichni zúčastnění se těšili dobré náladě, užívali si atmosféru a také nafotili mnoho fotografií. Jedna z účastnic se s Fiat People podělila o nezapomenutelné zážitky.

Více informací

Začátkem října jsem se zúčastnila motivačního zájezdu pro dealery Fiatu z České a Slovenské republiky do Itálie. V úterý ve 21:00 jsme vyjížděli z Prahy. Představa desetihodinové cesty autobusem mě sice děsila, ale atmosféra a hlavně možnost sedět sama byla prostě báječná.
Velké překvapení mě čekalo již první dlouhou přestávku v Itálii. Jaká je nejhorší noční můra snad každé ženy? Už to vím! Stát uprostřed nádherného městečka s názvem Serravalle u nákupního centra Designer Outlet Serravalle a nemít v kapse ani cent.... Kolegové mi sice nabízeli zápůjčku, ale z principu si peníze nepůjčuji. Tak jsem tam procházela obchůdky plné krásných a levných věcí a toužebně jsem slintala. Ve skupince velice příjemných nových kolegů se stala větší „tragédie". Peníze měli, jeli tam za určitým záměrem a tu konkrétní věc tam neměli. Hned mé pokřivené srdce pookřálo. Jeden dobrý skutek jsem v Serravalle přeci jen udělala. Ve stěžejním obchodu Ferrari Factory Store jsem si pro mustr vyzkoušela několik značkových bund. Ne pro sebe, ale pro jednoho kolegu. Kupoval dárek pro manželku. Bunda seděla nejen mně, ale po příjezdu i zmíněné dámě, a upřímná radost byla na světě.
Večer jsme se ubytovali v útulném hotelu Brindor - ristorante Andrea v Poirinu, kde nás hostila firma Petronas. Při této příležitosti tam dorazil i druhý autobus ze Slovenska. Po seznámení s nimi jsem si položila otázku. Pracuje v dealerské síti Fiatu také někdo nesympatický a nepříjemný? Ráda bych se s Vámi podělila o moji první zkušenost s pohoštěním po italsku. Pro neznalce italské kultury a znalce dobrého jídla to byl opravdu gurmánský zážitek. Několik chodů v menším množství počínaje předkrmem, rizotem, těstovinami, masem. Vše završeno zákuskem záhadné, ale vynikající chuti, podávaným společně s kávou. Tu sice nikdy nepiji, ale zdálo se mi jako povinnost ji ochutnat. K trvalé konzumaci tohoto nápoje mě sice nepřesvědčili, ale následující dny jsem žádným šálkem nepohrdla.
Následující den jsme byli pozváni do závodu Petronas. V úvodní prezentaci nás seznámili s celým vývojem firmy, konkrétními produkty, jež Petronas vyrábí, a partnery, se kterými spolupracuje. Po této přednášce jsem měla pocit, že jiná olejářská firma na světě již neexistuje. Před jejím úspěchem smekám! Na samotné prohlídce mne nejvíce zaujaly chemické laboratoře. Upřímně mohu říci, že pokud bych uměla italsky (což je můj celoživotní dosud nenaplněný sen), tak bych potřebovala vlastního průvodce. Důvod? Je jednoduchý. V duchu jsem si promítala minimálně milión otázek, co který přístroj dělá a jak to všechno vlastně funguje. A věřte mi, že se bylo na co ptát. Prohlídka společně s obědem trvala prakticky celý den. Kdo mě zná, tak ví, že já sama s průvodcem bych tam strávila minimálně týden.
Po náročném dni jsme uvítali několika hodinové posezení v autobusu směrem do Maranella, 300 km vzdáleného města, žijícího v duchu Ferrari. Zde jsme se na etapy ubytovali do tří různých hotelů. Ubytování bylo sice trochu chaotické, ale na můj „pokojíček" s 20 m² s výhledem na jeden z výrobních závodů Ferrari si vůbec nemůžu stěžovat. Večer nás čekala večeře ve vyhlášené restauraci Cavallino. Tam mě jako milovníka jídla čekalo opět překvapení. Všechny chody byly naprosto vynikající a dezert by se dal přirovnat ke gurmánskému orgasmu.
Dopolední program následujícího dne jsem si vlastně sama záviděla. Jednalo se o návštěvu výrobního závodu Maserati v Modeně. Nejprve bych chtěla ohodnotit samotný showroom. K navržení interiéru byl vybrán světoznámý architekt Ron Arad. K výkonům novodobých architektů jsem většinou skeptická, ale realizace obrovského prstence prolínajícího se celým showroomem od podlahy až ke stropu mě prostě uchvátil. Na tomto monstrózním prstenci čněly nové modely Maserati. Okolo byly vystaveny i motory historických závodních vozidel této značky. V nejzazší části této místnosti se nacházela prodejna značkových propagačních předmětů.
Po obsáhlé přednášce o historii značky Maserati nás čekalo to, na co jsem se nejvíce těšila. Prohlídka samotné výroby těchto vozidel. Nejprve bych chtěla pochválit nejmenovaného kolegu, který se zhostil, ne úplně dobrovolně, překladu z italštiny do na naší mateřské řeči. Konečně byl překlad srozumitelný. Měl hlavu, patu a vtip.
Mrzelo mě, že byla zakázaná možnost focení, protože to byl zážitek, který bych chtěla mít uchovaný déle, než moje paměť zvládne. Výrobní linku v Maserati sice mají, ale jen z důvodu přemisťování, přidržení vozidla ve speciálním svěráku. Tato linka má několik stanovišť. Na každém z nich stojí jeden až dva mechanici. Všichni mechanici mají bílé rukavice a každý z nich montuje na vozidlo určitý celek, například nádrž a všechny komponenty související s ní. Ve chvíli, kdy svou práci dokončí, se vozidlo přesune na další stanoviště a tam se namontuje další celek. Všichni mají na práci přidělený shodný čas, za který musí výkon zvládnout. Konečná fáze kontroly vozidla by předčila očekávání kteréhokoliv perfekcionisty. Jednoduše uvedu příklad. Ve výrobním závodu Maserati pracuje člověk, jehož pracovní náplní je zavírání dveří a následná kontrola, zda na 100 % lícují.
Oběd po tomto famózním zážitku mě trochu zklamal. Předkrm jsme měli připravený jako zahradní párty. Před objektem restaurace La Quercia di rosa nás obsluhovali různými drobnostmi. Zde mě nejvíce zaujal parmezán namáčený ve speciálním balsamicu. Samotný oběd byl již servírován uvnitř objektu. Chuťově mi bohužel nevyhovoval ani jeden chod.
Odpoledne následovala prohlídka muzea Ferrari v Marranelu. Pro většinu účastníků zájezdu byla právě tato chvíle tou pomyslnou třešinkou na dortu, za kterou na tento výlet vyrazili. Já se sice s tímto názorem úplně neztotožňuji, ale historické originály či repliky mě nadchly. Při této prohlídce jsem si spíše vychutnávala reakce mých nových kolegů a kolegyň. Evidentně pro většinu z nich to byla opravdu odměna za dobře vykonanou práci. Myslím si, že každý, kdo se mnou strávil 3 dny na úžasném výletě v Itálii, se určitě bude v zaměstnání snažit plnit své pracovní povinnosti tak, aby příště jel znovu. A já jen doufám, že budu mezi nimi.

Autorka: Jana M.

Více fotografií ze závodu Maserati a muzea Ferrari naleznete na facebooku Fiat People!

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
<
>