Cestování

22.07.2014
Kategorie: Cestování

Sardinie II

Přinášíme vám druhý díl cestopisu po kouzelném italském ostrově Sardinie. Co vše stojí za to vidět, vyzkoušet či ochutnat?

Více informací

Když se řekne Sardinie, mnohým se vybaví ostrov ve Středozemním moři patřící k Itálii. Ovšem to, co už zas tolik lidí neví, je, že tento čarokrásný ostrov je domovem jednoho z nejznámějších sýrů Itálie. Tento sýr, nesoucí trefný název pecorino, je opravdovým kulinářským zážitkem. Při cestování po Sardinii míjíte desítky domovních prodejců sýrů či zeleniny. Tito lidé ve svých stáncích skrývají poklady v podobě mladých sýrů pro mlsné jazýčky, ke kterým se nejlépe hodí lehké bílé víno. Rozhodně doporučuji místní Vermentino di Sardegna, které je nejlepší si koupit přímo od vinaře. Dále můžete natrefit na středně staré sýry, chuťově vyhovující snad nejširší veřejnosti, které by určitě neměly chybět na stole se studenými předkrmy. Nakonec musím zmínit sýry, ke kterým se člověk musí takzvaně „projíst", jelikož se jedná o velmi vyzrálé druhy, a tedy i sýry velmi chuťově specifické. Harmonizovat chuť těchto sýrů můžete s jemnou vrstvou medu. Nejlepší med, který lze použít, je místní dubový. Je velmi málo sladký a v některých částech až nahořklý.

Teď vám prozradím tajemství: na Sardínii existuje mýty opředený druh pecorina. Mnozí z vás už možná tuší, že se jedná o pecorino murchia, krále mezi všemi pecoriny. Tento sýr je kvůli způsobu výroby zakázaný Evropskou unií, ale pokud umíte italsky a hledáte, tak vězte, že ho s trochou štěstí naleznete. Možná se vám trochu zatmí před očima, až ho ucítíte. Jeho aroma je opravdu nezapomenutelné, řekl bych až palčivé. Když jsem se já osobně poprvé setkal s tímto sýrem, měl jsem opravdu smíšené pocity. Na jednu stranu mě hrozně moc těšilo, že jsem po nekonečných hodinách hledání konečně dorazil k cíli, ale na druhou stranu mne lehce znervózňoval fakt, že tento sýr zraje s pomocí mušek, které do něj kladou svá vajíčka. Z vajíček se postupem času stanou malé larvičky, které sýr spořádají. Následně je natrávený obsah znovu vyvržen a připraven k dalšímu zrání. Samotná procedura, během které nám byl sýr představen k ochutnání, je podivuhodná. Nikdy nezapomenu pohled na dva igelitové pytle, které skrývaly tento poklad. Po otevření sáčku z něj vyletělo pár mušek a prodejce nám s velkou pýchou ukazoval ne jeden, ale hned dva sýry typu murchia. Muž zabořil tenký nůž do srdce sýra a pomalým, naprosto přesným pohybem jej zas vysunul. Říkal jsem si, že si z nás dělá blázny, když řekl, abychom obsah nože otřeli do prstů a ochutnali. Na noži totiž nebylo okem nic k vidění. Po sýru ani stopa. Přesto jsem poslechl a ucítil chuť tak silného a plného sýra, jaký jsem jakživ nejedl. Byl to naprosto úžasný kulinářský zážitek. Po odnesení sýra byl pult vydesinfikován a my poděkovali vlídnému prodejci. Nasedli jsme do auta a co jsme necítili! Nedokážu si to vysvětlit, ale naše prsty od sýra dokázaly v autě vytvořit naprosto nedýchatelné klima. Byla to ovšem jen malá cena za to, že jsme mohli okusit takový výjimečný sýr. Rozhodně všem doporučuji tuto specialitu vyzkoušet.

Sladké tajemství, které by každý návštěvník tohoto ostrůvku divů měl ochutnat, je takzvaná Creama Catalagna. Tak to alespoň líčí většina turistických průvodců. Já bych toto tvrzení ovšem chtěl uvést na pravou míru. Ve skutečnosti se tato „vyhledávaná" pochoutka netěší přílišnému zájmu. Nalézt cukrárnu, kde se podává, je opravdové umění a ani chuť či zevnějšek není nijak úžasný. Sečteno podtrženo, tento krém s karamelem ochutnejte, ale nečekejte žádné zázraky. Nejvíce vyhledávanou pochoutkou Sardinie je bezesporu langusta-aragosta. Nejedná se o jídlo běžné či každodenní, je spíše sváteční a delikatesní. Můžetesi jej vychutnat v téměř jakékoliv restauraci na Sardinii. Ceny se pohybují přibližně od 50€ a výše. Vřele doporučuji, abyste tento pokrm vyzkoušeli! Jedná se o naprosto dokonalou záležitost.

Jací jsou Sardové
Všude se dočtete, že Sardové jsou povahou jiní než Italové. Ano, nejsou tak otevření, turisty nemají moc v lásce a jejich nářečí je řekněme lingvistický oříšek. Rozhodně byste neměli Sarda bez optání fotit! Jsou na to velice hákliví. S angličtinou s nimi také příliš nepochodíte. S tou poznáte Sardinii jako každý druhý turista. Jestli vás ovšem zajímá to pravé tajemství, musíte se alespoň pokusit o italštinu.
Podivným znakem na silnicích je komunikace Sardů. Nejednou se stalo, že se proti sobě jedoucí auta náhle zastaví, stáhnou okýnka a řidiči se dají do řeči. Nikdo na nikoho netroubí a vše je v naprostém pořádku. Po chvíli se auta opět rozjedou a vše šlape ve starých kolejích.

Doporučené výlety
Začal bych od těch turisticky známých, tedy přesně řečeno od symbolů Sardinie. Nejznámější je bezesporu Capo dorso. Jedná se o obrovský útvar vzniklý erozí, který při troše představivosti připomíná medvěda. Je to ideální místo pro piknik a pohodový odpočinek. Na vrcholku kopce s výhledem na širé moře je nádherně snad každému. Při troše práce se dá „medvědici" vylézt až na hřbet. Tam je to opravdu nejkouzelnější. Tento útvar, tedy medvědice, se nachází v okolí Palau, ze kterého jezdí výletní lodě na souostroví La Madalena. Dalším nezapomenutelným místem vymodelovaným erozí je tzv. Rocka del Elephanto. Tento kamenný útvar stojící přímo u silnice připomíná slona, který je prošpikován tunýlky a rourkami, skrz které mohou malé děti prolézat.

Po celé Sardinii jsou rozesety nuragy. Nedá se říci, kde jsou nejhezčí, a proto jednoduše doporučuji navštívit nejbližší nuragovou vesnici. Co to vlastně nurag je? Jedná se o kruhové stavby postavené z kamenů. Pro všechny je typický kuželovitý tvar, malé vstupní dveře a skutečnost, že se dosud přesně neví, k čemu vlastně sloužily. Možná to byly stavby určené k normálnímu životu nebo k náboženským rituálům. Někteří dokonce věří, že se jedná o místa, kde se lidé měli schovávat před „mimozemšťany". Zní to sice jako přitažené za vlasy, ale když se podíváme na bronzové sošky příšer s desítkami očí a rukou, nutí nás to k zamyšlení, co když je to pravda...

Další velmi zajímavou řemeslnou prací na Sardinii jsou obří kamenné hrobky-tomby. Jedná se o pohřební místnosti v čele s obřím kamenem, ve kterém je malý vstupní otvor. Tyto hrobky pravděpodobně sloužily také k rituálním obřadům. Za zmínku stojí velmi zachovalá hrobka Coddu Vecchiu, která se nachází poblíž města Arzachena.
K pohřbívání mrtvých také sloužila tzv. necropoli. Jedná se o velká podzemní pohřebiště známá například z Egypta. Do kamenných podzemních místností se ukládala těla zemřelých. Při návštěvě těchto komplexů můžete i do některých hrobek vstoupit, ale upřímně, je to jen pro silné nátury. Nejbližší pohřebiště od Arzacheny je takzvané Necropoli di Li Muri.
Pro ty, kteří nemají zrovna v lásce tajemná místa, bych doporučil skloubení krásy nezkrotné přírody s turisticky vyhledávanými letovisky. Nádherným místem by pro vás mohlo být Capo Testa. Jedná se o skalnaté masivy modelované větrnou a vodní erozí do opravdu nezapomenutelných tvarů. Tyto útesy končí v nádherné modré vodě se spoustou druhů ryb. Také zde můžete vidět obrovský maják, který vyčnívá nad útesy, jakožto ochránce námořníků.

Autor: Petr K.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
05.07.2014
Kategorie: Cestování

Toulky italskou Kalábrií 2. díl

Pokračování poutavého vyprávění o cestě po tomto zajímavém regionu. V Kalábrii můžete čekat i nečekané...

Více informací

Města zahalená tajemstvím

Máte rádi dobrodružství, chcete zažít něco opravdu neobvyklého a vidět tajemnou přírodu v její původní kráse. Pak vás místa, o kterých nyní budu psát, doslova pohltí. Nejde však o výlet pro žádné padavky. Navíc budete potřebovat auto s větší světlou výškou a dostatkem paliva.
Vydejte se z nejjižnější části národního parku Aspromonte, z vesnice Roccaforte del Greco. Jedná se o opravdu nádherné místo postavené přímo na skále, kde se z každé strany nachází sráz do neuvěřitelných hloubek. Není to jen tak ledajaká vesnice v horách, jedná se totiž o původně řeckou vesnici. Za zmínku zde také stojí malý obchůdek, kde si doplňte tekutiny a zásoby jídla.
Nyní už nic nebrání cestě do tajemných měst. Z vesnice vede úzká silnice do údolí, která je ve velmi špatném stavu, jsou v ní totiž obrovské díry. Vy se po ní ale vydejte. Než se dostanete do první vesnice Ghorio, potkáte nejspíše krávy ležící na silnici, jak líně přežvykují. Jakmile projedete vesnicí, silnice se pozvolna změní na téměř nesjízdnou stezku pro offroady. Když sjedete do údolí, otevře se vám nádherná scenérie - obrovské koryto řeky, která je v letních měsících téměř vyschlá a přes kterou vede most. Doporučuji zde na chvíli zastavit a projít si kousek kaňonu.
Jakmile přejedete most, cosi vás zamrazí v zádech a vy si uvědomíte si, že podivné ticho, které vás obklopuje, je opravdu zvláštní. Budete se nacházet ve městě Roghudi. Jde o město postavené na srázu přímo nad kaňonem. Všechny domy jsou tu podivné a tiché. Nebydlí zde jediný člověk. Město je zčásti přehrazené tak, abyste se do něj nedostali, ale některé domy jsou volně přístupné. Při pohledu dovnitř vás opět zamrazí, jsou vykradené a ve většině jakoby se zastavil čas.
Proč jsou však všechny tyto domy opuštěné? V 50. letech 20. století bylo totiž hlášeno upozornění o zemětřesení a místní vesnice, kterých se to týkalo, byly evakuovány. Všem obyvatelům bylo poskytnuto jiné obydlí, a proto se sem již nikdo nevrátil.
Občas z některého domu vyběhne stádo malých prasat, které se živí odpadky. Také se může stát, že z domu vyletí hejno vran. Když si prohlédnete toto městečko duchů, dejte se po hlavní silnici do prudkého kopce směrem na Ghorio di Rogudi.
Toto město z dálky vypadá úplně obyčejně, ale nenechte se zmýlit. Těsně před městem je silnice na malém mostku propadlá, a tudíž se do něj nedostanete autem. Vůz tedy nechte na hlavní silnici. Pak se vydejte do centra, pravděpodobně uslyšíte okolo sebe šustění a všelijaké skřeky. Ty vydávají místní obyvatelé - psi a prasata. Pokud tedy máte strach z těchto tvorů, nedoporučuji dlouhé procházky daleko od auta. Když se však nezaleknete, dojdete na konec města, kde se nachází poměrně pěkný dům. V něm, jako jediném ve městě, žije člověk - pastor, který se stará o místní faru. Nyní už se vraťte k autu a pokračujte po silnici.
Kousek pod městem narazíte na velmi pěkně udržované a nejživější místo v celé této oblasti, paradoxně se jedná o hřbitov. Za pár set metrů budete opět křižovat řeku, nyní již naposledy. Cesta se zde stáčí do velmi prudkého kopce. Jeďte opravdu opatrně, cesta není ohraničena svodidly a jsou tu velmi prudké zatáčky. Jakmile vyjedete na vrcholek hory, můžete se rozhodnout, buď si výlet ještě prodloužíte, nebo pojedete již přímo do Bovy.
Pro prodloužení výletu odbočte vlevo. Cesta je zezačátku poměrně dobrá, dejte ale pozor na stáda krav a ostré zatáčky - v jedné se nachází uměle vybudované pítko. Na tomto místě je lepší nechat vůz, zvláště pokud je těžší. Cesta je totiž dále nezpevněná a vy byste se mohli sesunout ze srázu. Udělejte si tedy raději pěknou procházku po širokých cestách v nádherných horách. Pak se vraťte na odbočku, kde jste původně odbočili doleva a vydejte se nyní doprava.
Po pár kilometrech dorazíte do „dvojjazyčného města" Bova. Veškeré nápisy jsou zde psány dvěma jazyky - italsky a řecky. Bova totiž kdysi bývala řeckým městem. Doporučuji zde pěknou procházku spolu se zastávkou v nějaké kavárničce. Myslím, že za pozornost stojí velikánská parní lokomotiva. Dodnes si nedokážu představit, jak ji sem dostali, jelikož cesty jsou zde opravdu úzké a klikaté. Jsem si jistý, že po tomto výletu budete pravděpodobně unavení, takže vám už jen přeji šťastnou cestu a ať se vám líbí!

Skála pentadatillo ve městě Melito di Porto Salvo

V Kalábrii také doporučuji navštívit město Melito di Porto Salvo. Jak z názvu vyplývá, jedná se taktéž o bývalé řecké město, které dostalo název podle skály, na které je postaveno. Řecky pentadatillo znamená pětiprstí. A opravdu, skála při troše představivosti připomíná ruku s pěti prsty. Přímo až do města se autem nedostanete, ale jsou před ním místa na parkování.
Město je turisticky velmi vyhledávané a dokonce se v některých průvodcích dočtete, že se jedná o nejfotografovanější skálu z celé Kalábrie. Není úplně vhodné sem jít v pravé poledne například v srpnu. Z mé vlastní zkušenosti se tam opravdu ve 40 stupňových vedrech nedá vydržet. Slunce se opírá do skály a opuštěné domy se též zahřívají do extrémních teplot. Než vkročíte do města, máte možnost nakoupit si nějaké pitivo v malém baru na předměstí.
V centru si užívejte domů postavených na skále. Na kopci je zřícenina bývalého hradu a mezi největší zajímavosti ve městě patří i již zmíněné dvojjazyčné popisky. Okraj města plynule přechází v sráz s opunciovým porostem a s trsy suché trávy.
Všimněte si, jak jsou domy postavené z kamenů a lepu. Je to typicky jižanský styl stavění, jelikož kamenů bylo v okolí vždy dostatek.
Doufám, že se vám výlet bude líbit. Pro mne to byl nezapomenutelný zážitek.

Autor: Petr K.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
16.06.2014
Kategorie: Cestování

Sardinie

Vydejte se spolu s námi na cestu po Sardinii, ostrově, který vás okouzlí nejen svou nádhernou přírodou, ale také svými tradicemi a kulinářskými skvosty.

Více informací

Sardinie je druhý největší ostrov Itálie ležící ve Středozemním moři. O oblast Sardinie se dlouhá staletí vedly boje. Jedná se totiž o velmi lukrativní lokalitu. Sardinie byla dlouhou dobu pod nadvládou Francouzů. Mísení kultur je vidět na každém kroku. Tento ostrov byl osídlen již před 35 000 lety. O této době toho sice moc nevíme, ale je známo, že 3 500 let př. Kr. byla na Sardinii záhadná civilizace, po které se dochovaly zajímavé stavby nuragy.

Na Sardinii se můžete dostat dvojím způsobem, buďto trajektem anebo letadlem. Výhoda prvního způsobu je ta, že není problém si s sebou vzít auto, ale na druhou stranu, cesta je velice dlouhá a nedá se říci, že úplně nejpohodlnější. Letět letadlem je sice rychlejší a pohodlnější, ale za to dražší a nemůžete si s sebou vzít auto. Ať tak či tak, první věcí, které si na ostrově všimnete, budou nádherné hory, které vypadají jako rozházení obři. Pro nezkušené oko vypadají kopce jako kameny postavené na sobě, ale my zkušení geologové víme, že se jedná o útvary vzniklé větrnou a vodní erozí. Tyto kopce mnohdy přitahují horolezce z celého světa. Ale nejen hory přitahují turisty, Sardinie má také nádherné pobřeží s naprosto křišťálovým mořem, skrývajícím mnohé lahůdky.

Nejzajímavější rostlinou Sardinie a zároveň jejím důležitým vývozním artiklem je dub korkový, ze kterého se dělají různé korkové podtácky a sošky. Na Sardinii neustále míjíte dubové háje, nebo alespoň staré osamocené jedince, které již značně ohlodal zub času. Zajímavé nejsou jen samotné duby, ale také sběr korku. Dub se musí naříznout kolem dokola a následně stáhnout. Strom neumírá, jen mu dorůstá obnovitelná kůra. Tip, který by se vám mohl hodit je, abyste si do trajektu vzali nějaké deky a polštářky. Na moři totiž občas slušně přituhuje. Na lodi jsou místa, kde se dá spát i sedět bez toho abyste měli místenku. Jídlo je sice celkem dobré, ovšem velmi drahé, takže se vyplatí vzít si větší jídlo na cestu do batohu a na místě si koupit pouze kávu či něco malého na zub. Pokud jedete jako já z Livorna do Olbie, tak vaše cesta bude trvat v rozmezí 6-10 hodin v závislosti na výkonu trajektu. Olbie je malé městečko s poměrně velkým přístavem. Při vplouvání do města si jistě všimnete podivuhodných předmětů, napůl potopených v moři. Jedná se o místa, kde se pěstují mořské škeble. Na Sardinii mají plody moře opravdu rádi. Připravují je na tisíce způsobů. Velmi dobrým způsobem jak upravit tyto mořské „popelnice", jak se škeblím také přezdívá, je na bílém víně. Tento způsob bývá označován za přípravu marrinara. Italové je také dávají do špaget s mořskými plody.

V Olbii není zase tolik turisticky zajímavých míst. Za zmínku stojí snad jen malá městská pláž, která ovšem také není příliš přepychová. Jakmile opustíte přístav a dáte se po cestě směrem na Tempio, otevře se vám nádherný pohled na přístav a celý záliv. Výhled je však někdy takřka nemožný díky množství turistů, kteří si tento výhled chtějí užít stejně jako vy. Jestliže se davem neproderete, nezoufejte, nádherných a mnohdy snad ještě krásnějších pohledů se vám naskytne ještě mnoho.

Smaragdové pobřeží Costa Smeralda

Vydáte-li se z Olbie směrem na sever, tak vás čeká opravdu nezapomenutelný kousek Sardinie. Je to útočiště všelijakých celebrit, sportovců, firem a vůbec zbohatlíků, kteří často nevědí co s penězi. V neposlední řadě jo to ale i místo pro nás „maskované milionáře", kteří si sem jdou pouze prohlédnout krásu místní přírody a výtvory člověka.
Toto pobřeží je uměle vybudovanou destinací jednoho „šejka". Táhne se přibližně od přístavního města Porto Rotondo po přístav Porto Cervo. Porto Rotondo, neboli kruhový přístav, je celkem malé, za to ale velmi luxusní městečko. Nejzajímavějším místem celého města je právě přístav, ve kterém vás okouzlí lodě malých rozměrů připomínající Cadillaky, až po doslova plovoucí paláce se stovkami komnat. Je zvláštní až lehce znepokojivé, že mnohé lodě jsou v tomto přístavu na prodej, čili italsky vendesi. Takže jestli se vám nějaká z lodí bude líbit, tak neváhejte a okamžitě kontaktujte prodejce.

Město je protkané všelijakými obchůdky, které uspokojí i toho největšího fajnšmekra. Jestli chcete utratit nějaký ten milionek, tak vás jistě potěší obchody s dámskými šaty a pánskou obuví. Všechno, tedy i restaurace jsou zde velice luxusní, ale jako za všechno zde si za ně musíte pořádně připlatit. Při cestě z Porto Rotondo minete nádherné zahrady s živými ploty střiženými takovým stylem, že by jim Přemek Podlaha mohl závidět. Bazény v těchto zahradách spíše připomínají malá moře a flora zase botanickou zahradu. Po nějaké době jízdy se dostanete na předměstí již zmiňovaného Porto Cerva. Jestliže je Los Angeles označováno jako město nezměrných možností, pak toto je město nekonečného luxusu. Pokud nevlastníte nějaký opravdu luxusní automobil budete si zde připadat jako vyvrhel společnosti. I přes to má však toto místo neuvěřitelnou atmosféru. Rozličné vůně linoucí se z místních kaváren a hospod nenechají v klidu ani toho nejzarytějšího odpůrce gurmánství. Samotné město je jakoby rozčleněno do několika pater. První patro je přístavní s přímořskými restauracemi a božskými loděmi. Druhé patro zase oplývá luxusními obchody. Až si užijete luxusu bude na čase zamířit na místa, která jsou poklidnější a civilizací zasažená jen do malé míry.

K aklimatizaci vám pomůže některé z menších přímořských měst. Jendím z těchto přímořských oáz je například Isola Rosa, malé, relativně turistické přímořské městečko s narůžovělými skálami. Toto město bylo pojmenováno po malém ostrůvku, který se vynořuje z vody, co by kamenem dohodil. Dá se na něj i celkem pohodlně doplavat, ovšem buďto za časného rána nebo až k večeru, jelikož cesta k němu křižuje frekventovanou cestu malých motorových člunů. Ostrůvek je samostatným ekosystémem. Faunu i floru tvoří rostliny a živočichové zanesení na ostrov větrem a ptáky. Nečekejte ovšem žádnou botanickou zahradu. Při pohledu z města vypadá ostrůvek naprosto životem nedotčen, ale při bližším zkoumání zjistíte, že to tak není.

Každý čtvrtek se ve městě konají trhy se zeleninou a ovocem. Noční nebo spíše večerní život ve měste je opravdu příjemný. Korzující lidé se pouštějí do řeči a vysedávání v otevřených zahrádkách gelaterií si opravdu užívají. Když už ve měste budete, doporučuji určitě navštívit rybáře. Jakmile vstoupíte do jejich království, uvidíte věci dosud nevídané. Ohromná akvária jsou plná langust a humrů nad kterými se tají dech a sbíhají sliny.

Autor: Petr K.

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
<
>