Cestování

01.11.2014
Kategorie: Cestování

3x skvělý tip na lyžovačku

V Itálii je mnoho míst, která stojí za vidění. V létě jsou to především sluncem zalité a vyhřáté pláže a přímořská letoviska, zatímco v zimě jsou to italské Alpy s vysokohorským sluníčkem a nesčetnými možnostmi sněhových radovánek. Podívejte se na tři zajímavá horská střediska, která rozhodně mají co nabídnout.

Více informací

Passo Tonale

Passo Tonale je vysokohorské středisko, které se rozprostírá ve výšce 1882 m nad mořem v horském sedle Val di sole. Tento průsmyk se nachází v Brentských Dolomitech na hranici Lombardie a Trentina. Díky ledovci Presena (3069 m n.m.) jsou zde ideální sněhové podmínky pro celoroční lyžování. Díky nové kabinové lanovce se z Passo Tonale během několika minut dopravíte do vedlejšího lyžařského areálu Ponte di Legno. Propojením těchto dvou středisek máte možnost využívat celých 60 km sjezdových tratí. Celý areál disponuje terény všech obtížností. Svahy jsou orientovány na sever a v případě méně příznivých sněhových podmínek jsou stoprocentně zasněžovány. Na své si zde přijdou nejnáročnější lyžaři, pro které je určena 4,5 km dlouhá trať Alano nebo Il Paradiso, stejně tak jako začátečníci, kteří mohou navštívit zdejší lyžařskou školu. Rozhodně se zde nebudou nudit ani snowboardisté, jsou zde totiž dva snowparky s boardercrossem, ani běžkaři, pro které je připraveno 40 km běžeckých tratí.
Ve volných chvílích můžete v Passo Tonale využít krytého bazénu, halu na volejbal, basketbal, tenis. Středisko nabízí několik barů, kaváren a restaurací a pizzerií dobré kvality. Ceny se pohybují od € 10 za 3-chodové menu a € 5 za pizzu či těstoviny.

Základní informace:
Cena skipasu: 34 € za den, 166 € za šest dní, hl.sezóna - dospělý
Vzdálenost: z Prahy 780 km, z Brna 840 km
Sezóna: říjen - červen
Doporučené trasy:
• Praha, Plzeň, Rozvadov CZ/D, Regensburg, Mnichov a dále D/A, Innsbruck, Brenner I/I, dálniční sjezd St. Michele/ Mezzocorona, Mezzolombardo, Cles, Malé, Mezzana, Tonale
• České Budějovice, Dolní Dvořiště CZ/A, Linz, Salzburg, A/D a dále D/A, Innsbruck, Brenner I/I, dálniční sjezd St. Michele/ Mezzocorona, Mezzolombardo, Cles, Malé, Mezzana, Tonale
• Brno, Mikulov CZ/A, Vídeň, Linz, Salzburg, A/D a dále D/A, Innsbruck, Brenner I/I, dálniční sjezd St. Michele/ Mezzocorona, Mezzolombardo, Cles, Malé, Mezzana, Tonale

Livigno

Livigno je dalším zimním střediskem nacházejícím se v italských Alpách uprostřed masivu Livigno (1800-3000 m n.m.). Toto pohoří se rozprostírá na rozmezí Itálie a Švýcarska, přičemž do Švýcarska zasahuje svou menší a nižší částí. V Itálii se objevují nejvyšší vrcholy spolu s jedinými ledovci skupiny. Severovýchodní a východní část horstva je součástí národního parku Stelvio a severní část pohoří Livigno byla vyhlášena jako Švýcarský národní park. Nejvyšším vrcholem je Cima di Piazzi (3439 m) ležící v italské části masivu.

Vysokohorské středisko Livigno se rozkládá ve 12 km dlouhém údolí v nadmořské výšce 1816 m, je přístupné pouze ze Švýcarska a je výjimečné tím, že se nachází v bezcelní zóně Do 60. let bylo Livigno chudým horským městečkem. Jeho rozvoj začal otevřením tunelu Munt la Schera. V Livignu vás rozhodně potěší výborné lyžařské podmínky s jistotou sněhu. Sezóna zde začíná v listopadu a končí začátkem května. Více než 115 km (40 modrých, 55 červených a 20 černých) dokonale upravovaných a uměle zasněžovaných sjezdovek (možnost zasněžení až 70%) nabízí výjimečné možnosti pro náročné lyžaře i začátečníky. Nejtěžší sjezdovky vedou podél kabinové lanovky Carosello. Z vrcholu Blesaccia vedou ty mírnější, severní strana je vhodná pro freeride a milovníci snowbordingu mají k dispozici snow-park s U-rampou, halfpipe a skokanské můstky. Pro běžkaře je zde připraveno 40 km upravených tratí. Veškerou dopravu po Livignu zajišťují bezplatné skibusy. Ve středisku je velký počet restaurací s pravou italskou a evropskou kuchyní. Naleznete zde také množství barů, obchodů, půjčoven sportovních potřeb, servisů atd. Kromě toho si zde můžete zapůjčit sněžné skútry nebo využít nabídky bowlingu, horolezeckých stěn či kluziště. Díky bezcelní zóně zde také můžete výhodně nakoupit například značkové oblečení nebo alkohol.

Základní informace:
Cena skipasu: 36 € za den, 177 € za šest dní, hl.sezóna - dospělý
Sezóna: listopad - květen
Vzdálenost: z Prahy 730 km, z Brna 790 km
Doporučená trasa:
• Praha - Dolní Dvořiště - Linz - ze Salzburgu na Innsbruck (550 km) a Landeck. Město se objede tunelem směrem na průsmyk Reschenpass, před ním se musí odbočit do Švýcarska (St. Moritz, nikoliv Samnaun). Klikatou silnicí se pokračuje přes Scuol a Zernez k tunelu, kterým se dostanete do údolí a následně do Livigna. Jednosměrné mýtné v tunelu Munt la Schera cca € 10; tunel je otevřený pouze do 20 hod.

Plan de Corones / Kronplatz
Posledním námi doporučovaným lyžařským střediskem pro dnešek je Plan de Corones/Kronplatz. Toto moderní zimní letovisko je pojmenované po vrcholu Kronplatz, který se nachází v nadmořské výšce 2275 m v jižním Tyrolsku v údolí Pustertal. Tato lyžařská oblast nabízí více než 100 km výborně připravených sjezdovek všech obtížností s dlouhými sjezdy do třech výchozích středisek Valdaora, Riscone a San Vigilio s převýšením až 1300 m. Protože se lyžuje téměř ze všech stran hory, můžete se během dne přesouvat za sluncem a kvalitou sněhu a zároveň se kochat jedinečnými pohledy na Alpy. Vzhledem k velké přepravní kapacitě (31 moderních lanovek a vleků) se téměř nikde nečeká.

Po celou sezónu jsou zde výborné sněhové podmínky se 100% umělým zasněžováním. Pro milovníky běžek je zde připraveno 200 km upravených tratí, pro snowboardisty je tu však připraven pouze jediný areál. Najdete zde přibližně 40 útulných hospůdek a barů, sluneční terasy a směsici vynikající italské, rakouské a pustetalské kuchyně. Ti nejaktivnější z vás mohou navštívit bazény, relaxační centra nebo si zajít na bowling. Večery zde bývají velmi živé. Historické centrum Brunica svádí k procházkám, posezení a nákupům.

Základní informace:
Cena skipasu: 130 € za čtyři dny, 179 € za šest dní, hl.sezóna - dospělý
Sezóna: prosinec - konec dubna
Vzdálenost: z Prahy 647 km, z Brna 711 km
Doporučené trasy:
• Praha - Plzeň - Rozvadov CZ/D, Regensburg, Mnichov
• České Budějovice, Dolní Dvořiště CZ/A, Linz, Salzburg, A/D
• Brno, Mikulov CZ/A, Vídeň, Linz, Salzburg, A/D a pak dále D/A, Innsbruck, Brenner A/I, dálniční sjezd Bressanone, Brunico

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
20.10.2014

Fenomén Fiat

Koncem 19. století byl italský Turín v kraji Piemont klidným městečkem v podhůří Alp. Nic nenasvědčovalo tomu, že se v průběhu několika desítek let stane kypícím průmyslovým centrem. A za všechno mohou tato čtyři písmena: FIAT.

Více informací

Jak se z kavárenských diskusí zrodil průmyslový gigant

Vraťme se ale do roku 1895. Tehdy obstaral nebývalé vzrušení automobilový závod na trati Turín - Asti - Turín. V seznamu startujících ale nebyl ani jeden italský automobil.
Důvod byl prostý, v Itálii neexistoval žádný výrobce automobilů. Přesto závod vzbudil velkou pozornost přihlížejících a několik z nich nabylo přesvědčení, že výroba automobilů má před sebou skvělou budoucnost.
Tito automobiloví nadšenci a zároveň vizionáři scházeli v kavárně Burello na Corso Vittorio v Turíně a o založení automobilky diskutovali. Nakonec se dohodli. V červenci 1899 se v paláci Bricherasio sešlo devět zakladatelů budoucího průmyslového gigantu. Byl mezi nimi právník Scarfiotti, který se stal prezidentem společnosti. Giovanni Agnelli byl jmenován předsedou a jeho syn a především vnuk - Gianni Agnelli - se pak stal klíčovou osobností firmy. Přítomní pánové podepsali základního jmění vložili 800 tisíc lir.

Auta místo bicyklů
O deset dní později proběhla u notáře registrace firmy, která nesla jméno Societá Anonima Fabbrica Italiana Automobili - Torino. Trochu dlouhý název se velmi brzy změnil na zkratku skládající se z prvních písmen klíčových slov, tedy F.I.A.T. Časem se ze zkratky stalo slovo a zároveň nový název podniku.
V době jeho založení už v Turíně existovalo několik dílen, které se výrobou automobilů zaobíraly. Nejlépe si z nich vedl Giovanni Ceirano. Toho existence automobilu zaujala natolik, že se spojil s Aristidem Facciolim a spolu vyrobili malý vůz značky Welleyes. A právě jejich dílnu se všemi patenty a personálem Fiat koupil. K tomu přibral dva aměstnance, jejichž jména dodnes vyslovuje celá motoristická veřejnost. Prvním byl Felice Nazzaro, později slavný automobilový závodník, a druhým Vincenzo Lancia.

Všichni v cíli
V březnu roku 1900 opustil brány podniku první Fiat, pojmenovaný 3 ½ HP. Následoval typ 6 HP, jehož motor disponoval výkonem deseti koňských sil a dosahoval rychlosti 60 km/h, a následně model 8 HP. S osmi vozy 8HP se pak Fiat v roce 1901 zúčastnil 1642 kilometrů dlouhého závodu okolo Itálie a všech osm vozů dojelo úspěšně do jeho cíle. Byla to skvělá reklama. Do konce roku se prodalo sto vozů a značka Fiat si vybudovala pevné místo na automobilovém trhu.
Vývoj šel rychle kupředu. Vozy Fiat jako první použily plynový pedál namísto ručního ovládání, pohon zadních kol hnacím hřídelem namísto řetězů nebo tlakové mazání motoru. Rychlý růst firmy, ve které v roce 1907 pracovalo už více než 2500 zaměstnanců a která už vyráběla i vozy nákladní a lodní motory, přibrzdila hospodářská krize. Fiat toto složité období před první světovou válkou přežil díky prodejním úspěchům na zahraničních trzích. Cesta k nim vedla přes četná vítězství v automobilových závodech, z nichž k nejvýznamnějším patřilo první místo na slavném okruhu Targa Florio na Sicílii, které vybojoval Felice Nazarro.
Dalším významným faktem pro růst firmy bylo navázání spolupráce s automobilovým návrhářem Pinifarinou. Jeho první práce pro Fiat v podobě modelu Zero znamenala mezník v historii firmy. Malý vozík s motorem o výkonu 19 koní při 2000 otáčkách za minutu, což byla na tu dobu astronomická hodnota, se prodával za 8000 lir. To byla zhruba polovina tehdy běžných cen. Bylo jasné, že právě s vozy této kategorie by mohl Fiat uspět i na mezinárodním poli. A povedlo se.

Aspoň jednu akcii
Dnes se Fiat řadí mezi stovku světových společností s největším obratem. Jeho dceřinými společnostmi jsou mimo jiné Maserati, Iveco, Magneti Marelli či Ferrari. V celé historii firmy Fiat byla tradičním vlastníkem rodina Agnelli, která má významné slovo ve vedení firmy a dnes vlastní 30,5 % jejích akcií. Patřit mezi šťastlivce, kteedl ří se do klanu rodiny Agnelli přižení, přivdají nebo aspoň získají přízeň a náklonnost některého z jejích členů, se jeví jako dobrý krok do budoucna. Nemáte chuť zkusit to? Pokud ne, doporučuji koupit aspoň jednu akcii firmy. Věřte, že to bude dobrá investice.

Autor: Jiří Fryje, vydáno v magazínu Koktejl Speciál

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
11.09.2014
Kategorie: Cestování

Do Itálie za horskými jezery

Víte, kde se dobře cítí milovníci italských aut? U italských jezer! Možná nejste fanouškem přímořských letovisek s opékajícími se turisty, a přitom si chcete na dovolené užít vody, sluníčka a také trochu adrenalinu. Zkuste se podívat k italským horským jezerům. Najdete tu čistou vodu ke koupání, slunné dny a hlavně klikaté horské silničky střídané klopenými zatáčkami na pobřeží jezer. Prudké stoupání i klesání prověří vaše auto dokonale.

Více informací

Nemusíte se bát vpádu vetřelců

Výhodou horských jezer je jejich poloha. Kolem jezera je soustředěn turistický ruch, najdete zde ubytování i služby na vysoké úrovni. Okolní hory však nedovolují příliš velký průnik civilizace, a tak můžete toulky v klidných lesích střídat s procházkou na kolonádě či ležením na pláži. Cestou k jezerům musíte zdolat obtížnější úseky cesty, silnice jsou tu však ve velmi dobrém stavu, takže pro trochu zkušenějšího řidiče nepředstavují velký problém a vyznavači sportovního stylu si vyloženě užijí.

Lago Maggiore leží na hranicích
Chcete-li být chvíli v Itálii a chvíli ve Švýcarsku, zajeďte k Lago Maggiore. Dobře si vybírejte místo, kde se u jezera ubytujete. U italských jezer najdete lokality vhodné pro méně movité turisty i pro cestovatele vyžadující určitý standard. K těm „vyzdobenějším" patří například městečko Laveno, pro méně náročné je třeba Luino na severnějším cípu jezera. Dopřejte si cestu po jezeru na pravidelné lodní lince (odjíždí neuvěřitelně každou půlhodinu). Nalodí vás klidně i s autem.
Pro opravdu originální zážitek si můžete zajet do Santa Cateriny del Sasso, kde můžete sešplhat po schodech ke středověkému klášteru. Je částečně vytesán ve skále, takže se tu v parném létě příjemně ochladíte a poté se můžete kochat nádhernými pohledy na jezero.

Na Gardě to žije
Překrásné scenérie se vám naskytnou u dalšího italského jezera - známého Lago di Garda. Opět vybírejte správné místo - na jižním konci jezera se můžete přidat k piknikujícím Italům, kteří si zde o víkendu u společných venkovních krbů grilují naložené maso, které si přivezli z domova. Sejde se celá rodina, popovídají si, snědí upečené masíčko a na závěr si dají klasický italský koláč z lineckého těsta s marmeládou, který italská hospodyňka na nedělní výlet připravila.

Sever je pro boháče
Na severním konci nic takového nenajdete. Pobřeží je lemováno nádhernými kolonádami s cizokrajnými rostlinami, hotely a penziony vyšší kategorie a parkovišti plnými luxusních limuzín. Na pláži se to hemží rodinami s dětmi, které se v poledne spořádaně odeberou do některé z restaurací v okolí. Severní i jižní výletníci však mají k dispozici stejně úchvatný pohled na široký obzor, moře vody a vysoké hory zvedající se z lehkého oparu nad vodou. V třicetistupňových vedrech je koupání v jezeře stejně příjemné jako v moři.

Vystopujte Clooneyho
Další velké jezero - Como, má své velké lákadlo. Někde poblíž má vilu známý herec George Clooney. Podle fotek na internetu je překrásná, ale nikdo z místních ji prý ještě nikdy neviděl. Zkrátka, něco jako Lochnesska. Vyptávali jsme se snad každého, ale odpověď jsme žádnou nedostali. Můžete to tedy zkusit sami, ale pokud nebudete úspěšní, určitě vás uchvátí dobrodružná cesta kolem Coma do vyhlášeného Bellagia. Po dvou hodinkách zábavného rallye, které vám překazí snad jen popelářské auto v úzké uličce, se před vámi otevře malebný přístav s kolonádou jako z třicátých let. Sedněte si na terasu některého z hotelů postaveného v koloniálním stylu a dívejte se na jezero. Na cestu zpět se tak naladíte, že budete litovat snad jen toho, že váš vůz není kabrioletem. Tak snad příště...

Autorka: Romana Černá

Komentáře

Přidat nový komentář



* Povinné položky
>